Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Co soudíte o prohlášení
Bohumila Hrabala?

Protože sám nemusím vydávat žádná prohlášení, abych mohl publikovat, netroufám si posuzovat situaci zralého spisovatele v kleštích. Texty, které Hrabal směl vydat po své sebekritice, nepatří jistě k nejlepším, které napsal, ale zcela určitě k nejlepším, které v Československu těchto let vyšly. A to je vše, co si ze svého časového i myšlenkového odstupu dovolím říci… Jestliže poučení čtenáři skoupili za půl hodiny 20 000 výtisků Hrabalových Postřižin, knížky, která vyšla bez oznámení po letech odmlčení, znamená to, že zájem masového čtenáře neodpovídá ideologickým zájmům režimu…

Víme přece dobře, kolika vynikajícím umělcům se dostalo uznání teprve in memoriam a můžeme pouze tušit, kolik skutečných talentů s křehkým srdcem zahynulo na úbytě nezájmu. Mají však raději hynout na rány obuškem? Haňťa, hrdina Hrabalovy hořké novely Příliš hlučná samota, zná tyto ztráty: „Třicet pět let lisuju starý papír a za tu dobu mi sběrači hodili do sklepa tolik krásných knih, že kdybych měl tři stodoly, tak by byly plný…“ Haňťa, který se nakonec sám zlisuje do svých knih, aby zahynul s nimi, cituje talmud: „Jsme jako olivy, teprve když jsme drceni, vydáváme ze sebe to nejlepší.“

Jaroslav Vejvoda

Spor kolem Hrabala? Působí na mne, jako bych tam dosud seděl. Já osobně Hrabalovo chování považuji za morální svinstvo, stejně, jako jednání populárních zpěváčků. Dokud nesmí Kubišová, není pro mne omluvy. Dokud nesmí Vaculík – je Hrabal děvka. Tečka. Proto jsem tady. A ne tam. Podobně se to má s vyrovnáváním vztahů vůči Československu v okruzích emigrantů. Ale to je můj privátní názor. Jest koneckonců pivem každého jednotlivce, kterak se hluboko ohne. Praví jedno staré indické přísloví: Kdo se ohýbáš, ohni se tak hluboko, aby se ti to vyplatilo. Dobrá. Ale my nejsme v Indii.

Karel Kryl

Jsem Američan, ale to mi nebrání být Čechoslovákem a českým spisovatelem. Žít v Československu? Proč? Musit se ohnout tak jako Hrabal? A že se musil, to je evidentní. Že ho chtěli ponížit a taky ponížili, aniž mu odpustili, to taky. Žít lze všude. Ale žít je možné jen tam, kde je určité minimum svobody a společenská ochrana před neslušností. Protože je Hrabal nemá (tedy tu ochranu), je tuze snadné ho odsuzovat ze zemí, kde ji máme. Tudíž to dělat nebudu. Ostatně, zůstane jeho práce, na životní omyly i prohry bude zapomenuto… A hory krásné rétoriky se zhroutily do aktů malých špinavých činů, malých zbytečných podlostí, páchaných, připouštím, většinou ze strachu. Ona typická vlastnost, zvaná dnes české předposírání. Pokálí-li Hrabal sám sebe, nikomu tím neublíží… Jest ohavné, jestliže si třeba Miloš Forman poklábosí v Praze s představitelem systému, který v téže době vězní Havla pod zámkem. Jest však mnohem ohavnější, že to nenamíchne ani jediného československého intelektuála v exilu jinak než ryze soukromě. Co si myslet o exilovém spisovateli, který i nadále považuje Formana za kolegu a kámoše?

Jan Beneš

Skutečný spor (...)

(......)