Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Jezdil jsem světem nadarmo?

CO MI DALO CESTOVÁNÍ po světě a světem? Uvědomuju si dodatečně, že vždycky tam jinde jsem myslil na to, co mám asi tak dělat doma. A tak jsem slítal nejen všechny hospody v rámci svých možností, ale hlavně taky všechny galerie a výstavy, všechny ty církevní i světské stavební klenoty, jejichž vzorky máme doma v Praze, a jen jimi je Praha Prahou. Dodatečně si konstruuji, že já jsem na literaturu šel přes výtvarné umění a podivuhodná setkání. A když zapnu přetáčecí film vzpomínky, jsem schopen prohlédnout si řadu obrázků.

A tak se procházím New Yorkem po harfě ulic a vidím uprostřed tohoto města pokojík v Galerii výtvarného umění. Je v něm několik obrazů Pollocka, jímž vyvrcholila světová malba. Dva veliké obrazy, jeden v ladění modrém, druhý ve žlutém, zdáli se podobají ty obrazy podzimnímu Monetovi. Avšak zblízka lze se pokochat postupem Pollockovy tvorby, kterak stříkaje barvou, dostal do obrazů i všechno to, co leželo v ateliéru právě kolem, napínáčky, jehly, špendlíky, kousky tuby, vlasy, zbytky cigaret a nakonec i tympánový úder z Osudové v podobě mocného otisku malířovy dlaně. A celkový dojem je tak ohromný, a ohromující a současně líbezný, že už proto jsou tam připravena křesla, kam se vyčerpán zhroutím.

Procházím se Paříží a čichám ten její volný vzduch, protože v Paříži je svoboda cítit, sotva vyjdete z nádraží. Ale já spěchám do pokojíku, kde jsou artefakty Chagallovy a uprostřed nich obraz, který mi nedává spát. A ma femme, obraz, na němž pracoval deset let, obraz v kytici, kde kolem milenky se obtáčí básníkova šíje dlouhá jak hrdlo krásné labutě. Jsou v tom obraze scény ze života Židů, těch posedlých chasidů, jimž přes všechna utrpení zůstává radost zpodobněná veselým houslistou, který nad bědami života neustále vyhrává veselé písně. Být na dně, a přesto radostně vzhlížet vzhůru.

Zrovna tak jako v New Yorku před Pollockem, i zde v Paříži je pohovka, kam se odplížíte, abyste si lízali těmi obrazy pořezané tlapy.

Sedíte potom v Café de la Paix se mnou a najednou si vzdychnete a řeknete: Kdyby tak byla sklenice plzeňskýho! A protože v Café de la Paix, nač si pomyslíte, to se vám splní – garcon odhrne rukáv, podívá se na hodinky a řekne česky: Tak hele, já ve tři tady končím, ale za rohem u Louise máme české posvícení s dechovkou i plzeňským, tak můžete jít se mnou.

Západní Berlín. Stojím na hřbitově, nad kterým z tempelhofského letiště startují ty ohromné vylepšené boeingy 828, letadla, která hřmí mezi baráky takovou silou, že vzduch vytrhl zalévající ženě konvičku z rukou. A v galerii vám starý Egypt láme srdce a mozek zlatou bustou Nefretete, jejíž úsměvná tvář se podobá tolik Audrey Hepburnové. Její klobouk ve tvaru vzhůru se rozevírajícího kužele tvoří přesně dvě třetiny busty a jen jedna třetina patří obličeji, který vás je schopen okouzlit na celý život. V Berlíně je taky kopeček a na jeho vrcholu hvězdárna, odkud, když napadne sníh, tak sáňkuje spousta dětí. Ale budete se se (...)

(......)