Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Drzý interview

Proč tak ničíte staré a dobré kladné hrdiny?

Někdy, když mne posedají pedagogické motivy, když se mne začne zmocňovat nuda a zahálka, vstávám tak, jako bych měl jít s ostatními spoluobčany do práce. V pět vyjíždím, před šestou stojím u brány, ve které cvakají píchačky. A hned vím, kde jsou moji hrdinové. Když potom vycházejí z práce, jdu s nimi a sdílím s nimi první sklenici piva, vyříkám si s nimi vzájemné starosti. Tihle lidé rozhodně netrpí samotičkami ani příslušnou sublimací žláz. Čas je pro ně drahocenný a dovedou jej naplnit a využít. Proto jsou tihle lidé pro mne krásní, krásnější, než co bylo o lidech doposud napsáno. Jsou to lidé takoví, jací jsou. Staří a dobří hrdinové odešli, strženi rytmem dějin, čerstvým střídáním epochy. Vždyť se zřítila nejen nebesa s bohem, ale vytratil se i mýtus a alegorie a symbol. Člověk a společnost jsou odkázáni sami na sebe. Tohle je budoucnost jedné iluze. Povolá vám do prózy neopotřebované typy, jimiž zůstanou tak dlouho, než budou vystřídány jinačím pohledem.

Jste právem podezřelý z nastolení „křečovité krásy“. Kdy jste četl naposledy André Bretona?

Když budu mít štěstí, naposledy jej budu číst den předtím než umřu. Bretonovu NADJU a Eluardovu VEŘEJNOU RŮŽI umím skoro zpaměti. Dneska vidím, že křečovitá krása dostala takovou křeč, že se narovnala.

V roce 1952 jsem se pokusil vyrovnat se s NADJOU totálně realistickou povídkou JARMILKA. Je to příběh české holky v ocelárně, která dosahuje té samé vznešenosti. Od té chvíle jsem jen a jen v uzlinách reality, která je pro mne zrovna tak zázračná jako Bretonova krása, je zrovna tak plná vzpoury i touhy bydlet ve skleněném domě. Před několika měsíci jsem kráčel Paříží přesně podle NADJI. Její příběh kráčí ulicemi a skutečnými náměstími, zrovna tak jako Joycův Odysseus Dublinem. Pořád mě vzrušuje Bretonova věta z NADJI: „ZÁLEŽELO MI VE SKUTEČNOSTI NA TOM, ABYCH PODAL FOTOGRAFICKÝ SNÍMEK NĚKOLIKA OSOB A PŘEDMĚTŮ V ZVLÁŠTNÍM ZÁBĚRU TAK, JAK JSEM JE TEHDY VIDĚL.“ Dneska, když každý plní občanskou smlouvu tím, že na stránce povinností plní svoji denní práci, nemůže být prohřeškem, když na stránce lidských práv může svůj neopakovatelný život vyžít beze zbytku svobodnou imaginací individua, protože člověk nejenže nemůže být svobodný v duchu, pokud není svoboden sociálně, jak učí André Breton, ale i jak dodává pan Marysko, protože člověk nemůže být svoboden sociálně, (...)

(......)