Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Devatero otázek

Pane Hrabal, jaké protilátky v sobě nalézá váš organismus, když dneska musí čelit vaší neodolatelné popularitě, jaké vitamíny přitom nejcitelněji postrádáte?

Vitamín opuštěnosti. Ale jelikož už nemohu získat komůrku, pěstuji jako protilátku popularity hlučnou samotu. Hospoda – to je obraz mého duševního klidu, opak Senekovy De tranquilitate animi. Uprostřed hluku sklenic a hovoru píšu zrovna tak jako doma, když mne každou hodinu někdo navštěvuje, moje manželka do toho vaří a pere. Ale když to dovedl Einstein, v jedné ruce držet dítě a druhou střídavě míchat v kastrolu a dělat si poznámky, zatímco jeho manželka drhla podlahu, proč bych já, minoris gentium, měl trvat na pracovně a žít odťatý v pokojích? Koupil jsem si domeček, abych našel samotu, ale nalezl jsem za dva dny víc přátel, než jich mám doma. Tedy z toho všeho si dělám svůj životní styl. Můj mistr Hašek psal levačkou všechno taky uprostřed zdánlivého zmatku. Ale to je to, umět si najít vnitřní klid, a mít touhu a důvod psát. Ostatně, lidstvo už je tak hustě propojeno, že už nelze být sám. Nazpátek k přírodě, to už je blábol, kterého se nedrží ani příroda. Divoké kachny i rackové se raději živí žebrotou, než by se těšily z života prapůvodního, velicí grizzly žebrají u dálnic a za čokoládu nechávají fotografovat své mladé, zajíčci vystávají u silnic a raději se dají pneumatikami vyválcovat na kobereček, než by seděli v tichosti lesa. Koroptve zobají s mladými u asfaltu, bažanti taky. A hříbky nejvíc rostou u lidských pěšin a lesních cest. Obtěžování ze všech stran musím přijmout jako životní styl.

Předpokládám, že vám to jde – jako každému opravdovému umělci – čím dál tíž. Jaké specifické potíže vás tedy trápí momentálně?

Co už umím napsat, to dál psát nechci. Chci dělat to a tak, jak ještě neumím. Opakovat se mi nechce, možná ale, že to nevím a že se už opakuji. Nu, skleróza si nevybírá. Ale přesto, chtěl bych udělat malý román, nebo velkou novelu. Morduji se s tím už několik roků. Všechno se uvidí.

Vítali vás ve jménu Haškově a byl od vás očekáván pomalu i nový Švejk. Jací jsou tedy i jiní vaši oblíbenci? A co soudíte o románu jako literárním žánru?

Že vítali, to ano, ale já pořád na Haška nestačím, je to první zjevení u nás, že byl antiliterátem. Jeho dílo je komentář k jeho životu. V jeho životě vidím předchůdce dadaistů. Některé jeho povídky, které jsou napsány jen tak „levačkou“, jsou pořád výronem génia. O jiných mých láskách jsem už psal. Jsou to: Klíma, Deml. Z Rusů: Babel, Čechov. Z Američanů: Ring Lardner, Caldwell. Z Francouzů: Rabelais, Céline a surrealisté. A potom Joyce. O románu soudím, že zvládnout jej je na zbláznění. Ve druhé polovici tohoto století vidím jen dva romány: Cizince a Kdo chytá v žitě.

Myslíte si, že se v podstatě v základech moderního umění opravdu organicky spojují principy tradičně vlastní próze s principy donedávna specifickými jen pro poezii, eventuálně s principy ostatních druhů umění, např. výtvarného (...)

(......)