Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Pocta Vladimíru Boudníkovi

CTITELÉ SLUNCE nastavují tváře paprskům, barometrická porucha nad Atlantickým oceánem už zapichuje udičky a háčky do spirál Vladimírova mírového mozku, blížící se dešťové kapky utahují do svěráku jeho spánky, a zatímco v Praze je ještě krásné počasí, alpská vichřice už zdvihá Vladimírovu bránici, která tlačí jeho bezbranné srdce až do krku.

Tak to má být, vypěstovat si ze sebe alergický přístroj, který věští vztahy a události lidí i věcí dřív, ještě než jsou, švadlenka upustí jehlu a člověk vyskočí polekán, že hrom rozčísl stoletou lípu, ze stromu padá lupen a člověk zatrne, že se zřítilo letadlo. Cigaretový papírek dík špatnému těsnění mezi okny vydává sotva znatelný pohyb a zvuk, a člověk je tak dlouho znepokojen, až jeho intro- i extrovertní hlavička zjistí důvod svého znepokojení.

Často vídám Vladimíra, jak metronomickým koštětem před sebou mete všehochuť pražského prachu, vidím jej, jak rentgenickým koštětem vymetává všechny pražské fabriky a všechny dílny před skončením šichty, všechny veřejné záchodky a parky a sady, všechny tančírny po šibřinkách, Vladimír metoucí a zametaný, vstřikující do cév březového proutí svůj rozsvícený mozek i svoje ironické srdce, aby prozkoumal a do grafických listů hodil mechaniku odhozených maličkostí, smetávaných do pořád předčasných hrobů metronomickou kosou obrovské Dulles Griet.

Často vidím Vladimíra, naklání se nad tišinami přístavů a zátok pražských navigací, zdobených mléčnými drahami mrtvých ptáčků a krys a zátek a dřevíček a jiných drahocenných věcí, vidím jej, kterak naložen do šťáv imaginace zapaluje si matičními sirkami vlasy a pak po hlavě skáče do stojatých tůní, jak prolétá vnitřnostmi macerovaného hafana a navléká si je na sebe jak trombon, aby však se vynořil s radostným pokřikem racků chechtavých, místo květiny za uchem prezervativ. Často jej vídám, jak přestrojen za dým, něžným pohybem slepcovy ruky vyhmatává útroby komínů, aby vychutnal sazovou techniku. Všechny pražské železné neděle Vladimíra znají, v podobě veteše jej vynášejí ze sklepů a půd a kladou jej zpřeráženého před každý dům na chodník, restaurátoři obrazů vám dosvědčí, že tam, kde plíseň nahryzává lazuru kostelní malby, tam všude je i Vladimír, někdy se mění v plíseň samu, aby seznal její techniku, horolezecké skupiny otloukající oprýskané zdi činžáků vám řeknou, že vždycky jedno místo na laně je vyhrazeno Vladimírovi, úředníci, snímající otisky prstů, vám pošeptají, že často s nimi sedí Vladimír a doplňuje jejich práci snímáním otisků všech údů do sádry, tiskaři a sazeči vám při pivě šetrně sdělí, že jakmile odhodí vadný ofset, neviditelný Vladimír už ze vzduchu snímá ten zdánlivý zmetek do úrovně svých očí a ihned vysvětlí, proč jedinečné jsou všechny chybné postupy. Všichni asfaltéři, kteří rozlévají po vozovkách černé prapory a smutečními páskami lemují kamení pražské dlažby, ti všichni vám řeknou na rovinu, že Vladimír za nimi kráčí po čtyřech, jak barvář za poraněnou zvěří, (...)

(......)