Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Útržky z besedy

„TAM CO JSEM DĚLAL, v tej sběrně, tam docházelo k překrásnejm úkazům. To s sebou nesla doba. Za ty čtyři roky, co jsem tam dělal, zabalil jsem jistě víc než patnáct metráků Goethů. Ale aby absurdita byla úplná, přivezli tam potom dvě stě metráků Stalinovejch spisů. A tehdy jsme knižní Staliny balili do takovejch velkejch Stalinů na plakátech. To pak byly takový jako veliký a po Praze jezdily náklaďáky se samejma Stalinama. Zabalenejma.“

„To nám taky jednou přivezli asi deset kilo esenbáckejch hvězd na čepice. Tak jsme si je s Haňťou navěsili na čepice a rukávy a šli jsme k Husenskejm na pivo. No a když jsme šli zpátky za nějakou tu chvíli, klekli jsme si z legrace za rohem ke svatýmu Tadeáškovi a modlili jsme se v rohu tý ulice. A jak jsme měli všude ty hvězdy, chodili kolem reakcionáři a radovali se: ‚Je to dobrý, komunisti už lezou ke křížku.‘“

„Já mám rád zvířata. Jednou jsem sehnal bráchovi bernardýna. Von jako že si pořídí hospodu a že před tou hospodou musí ležet bernardýn a ta hospoda se bude jmenovat potom U Bernardýna. Pak ale z toho sešlo a ten bernardýn mi zbyl. Jmenoval se Nels, byl strašně velikej a strašně divnej. Tak například když jsem ho dal k mamince a přijel jsem v neděli na obvyklou návštěvu, to neexistovalo se s rodičema nějak přivítat. Jakmile mě ten Nels spatřil ve dveřích – tatínek skočil k plotně, maminka ke stolu a pevně drželi hrnce a flašky a talíře. Nels měl takovou radost, že mě vidí, že mával radostně vocasem a smetl ze stolu všecko, kam tím vocasem dosáh. Takže jsem musel vyběhnout ven a jít s Nelsem na malou procházku – asi sedm kilometrů – aby si tu radost trošku unavil. Von pak opravdu byl trošku unavenej – a já tak akorát zralej si jít lehnout…“

„No, tak třeba já píšu. Sedím u stolu a žena vedle mne krájí nudle. A jak se tak soustřeďuju na to psaní, najednou se mě manželka zeptá: ‚Chutnala ti včera ta vomáčka?‘ A ze druhé strany zase přede kocour a taky (...)

(......)