Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Duch dějin má někdy
smysl pro legraci

Co si, pane Hrabale, myslíte o lidech, kteří když na první pohled nepochopí umělecké dílo, nebo když neodpovídá zrovna jejich „mustru“, vidí v umělci zbytečnou osobu a nejraději by mu zakázali právo svobodného vyjádření?

Není nic zpozdilejšího, než posuzovat lidi podle toho, jaký mají vztah k umění. Já kamarádím s lidmi, kteří kromě novin vůbec nečtou, nejdou ani na jednu výstavu a o umění se nezajímají. A přesto si dovedeme už celou řadu let pohovořit o všem podstatném, co se týká jak mého života, tak života těch druhých. Hrůza hrůzoucí je, když někdo je trotl na umění a neustále o něm hovoří, dokonce dává rady a – hrůza všech hrůz! – dokonce o umění rozhoduje.

Přišel jste s originální – „hrabalovskou“ tvorbou. Měl jste pro ni a pro její vydávání od začátku svobodné, shora nebrzděné podmínky?

Já jsem v podstatě člověk spíš bojácný, konvenční až maloměšťácký. Já jsem míval a mám v prvé řadě trápení sám se sebou. Já musím sám na sobě si dobývat svobodu a volný prostor pro tvoření. Potom jsem taky sám svůj čtenář a já se nejen bavím tím, co jsem napsal, ale v první řadě neustále mám pochyby a obavy o to, co jsem napsal. Pořád se ve mně sváří a hádá maloměšťáček se skutečným svobodným člověkem. Pokud se týče objektivní svobody, to jest možnosti publikovat, té mám taky až moc. Zpočátku jsem ji neměl, ale to byla jen chvilka. Ono je pořád nietzscheovsky důležité: svoboden od čeho a svoboden k čemu?

Jaký posun v podmínkách pro uměleckou tvorbu znamenají podle vašeho názoru poslední zasedání ÚV KSČ?

Mně stačí, co za všechny řekl soudruh Dubček: „Bude větší míra informací.“ (On to možná neřekl, ale já jsem to slyšel.) Ovšem větší míra informací a větší míra svobody ještě neznamenají, že napíšeme lepší knihy. Duch dějin má někdy smysl pro legraci, a i když vyvolá příznivější podmínky pro tvoření, klidně zavře všechny přívodové kohoutky do spisovatelských mozků, které pak plodí průměrnosti.

Co dělat, aby lidé začali zas místo „Oni to dělají“ říkat „My to děláme“, aby přestali říkat „To chce klid“, „Nehas co tě nepálí“, aby přešli od lhostejnosti a někdy i pocitu marnosti svého počínání k aktivitě?

Zařídit ekonomii tak, aby jablka se neukládala jako brambory, ale aby trhovkyně (...)

(......)