Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Hra o pravdu

ŽIJI VE SPOLEČNOSTI, která je shrnuta a zabalena do ubrusu, jehož okraje se kryjí se státní hranicí, žiji tedy ve více než desetimilionovém společenství těch, s nimiž jsem zabalen do onoho filozofického prostěradla, na jehož tkanině je krom dvouocasého řvoucího lva ještě veliký nápis: „Pravda vítězí“. Tak nad mou lidskou existencí a existencí těch ostatních se tyčí holá věta, o jejíž esenciální a existenciální obsah i formu se pere a rve a hádá lidstvo už od nepaměti. Avšak, co je to pravda? Co to je dokonce ta pravda, která vítězí?

Často mívám na nočním nebi vidinu, že ta vítězící pravda je krásná žena, která násilím rozbaluje všechny ubrusy, do kterých jsou zabaleny všechny národy, že ta krásná ženská z těch rozprostřených ubrusů tvoří ohromné pingpongové stoly, že z hranic, které dělí národy a kontinenty, tvoří pingpongové síťky… a pak ta krásná ženština hází do hry několik bílých míčků, které měla uloženy ve středu rovnostranného trojúhelníka… a ten první celuloidový míček kdesi hned ze začátku lidstva byl zachycen a vrácen, a ta krásná pravda ten míček zachytila a vrátila, a tak byla počata hra na pravdu, která až po dnešní časy přilétá z velikých dálek a hloubek času. Jsou známa první jména těch prvních hráčů, kteří ze staletí do staletí smečují pálkami svého rozumu a srdce a jsou skálopevně přesvědčeni, že Pravda jim ty míčky vrací, nahrává, falšuje, že tedy jsou v komunikaci, ve fruitio dei. Někdy vidím i na tom večerním nebi abstraktní pingpongovou hru, kterou staří Babyloňané nazvali Anna-Hea-Mulge, vidím tutéž hru, která o několik staletí později se nazývá Otec – Syn – Duch svatý, ve kteréžto hře Duch svatý je ten bílý pingpongový a oslnivý míček, který poletuje mezi stvořitelem pravdy a člověkem. Avšak já raději na tom mém nočním nebi vidím, jak dávno žijící géniové smečují svými pálkami přes všechny síťky, které tvoří státní a národnostní hranice, aby i ti ostatní se zúčastnili hry na pravdu, která je zkraje tak kouzelná, že se jí chce zúčastnit každý, avšak množství odpadá a hry se nakonec účastní jen ti vyvolení, kteří vracejí míčky s námahou, pak s jistotou, pak někdy zahrají i tak, že ti, kteří tu hru začali, se musí sami bránit, sami s námahou odvracejí drajvy a smeče, které vyvolali. Tak nočním nebem křižují a poletují oslnivé bílé míčky, které neznají hranic, a když, tak je považují za síťku, která je v pravidlech hry. Vídám na těch nebesích často partie, vidím, jak mladý obchodní cestující s krásnou myšlenkou účinné lásky k blížnímu, Kristus, rozehrává na všechny stoly světa svoje něžné a přitom kruté míčky, jak celá století ti nejlepší hráči jej uznávají jako hráče číslo jedna, vidím, jak jeho míčky jsou celými generacemi vraceny a přijímány, vidím živoucí studánku Šivy, jak procitá z nirvány a až z Indie posílá k nám bílé míčky, které cestou zezelenaly, obdivuji se stylu jasněvidoucího slepého Homéra, vidím, jakým způsobem falšuje svoje míčky skeptický Sokrates, vidím ideální rukopis míčků (...)

(......)