Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O svatojánském chlebu

JAKO DĚTI jsme rádi jedli svatojánský chléb, ale teprve od loňska vím, že k výrobě gramofonových desek se používá též svatojánského chleba. Jako dítě jsem býval ohromený gramofonem, jehož roura se podobala ohromnému květu svlačce v barvě zelené, přecházející přes světlou modř v barvu růžovou, každou neděli jsme seděli v opuštěném pokoji pivovarského domovníka, který z nepochopitelných důvodů místo nábytku si do pokoje koupil ten gramofon a vyhrával dětem Mlýn v Černém lese, Stříbrné kapradí, Harlekýnovy miliony a další charakteristická intermezza, dirigoval prstem hrajícímu gramofonu a snad měl dojem, že ty skladby napsal sám. Pamatuji se, že na těch deskách byla viněta, na které seděl bíle a černě skvrnitý psíček, který naslouchal tak jako my rouře podobající se téměř skutečnému květu svlačce a nad tím se táhl nápis His Master’s Voice… A moji rodiče, místo aby si koupili také takový gramofon, zařídili si prázdné pokoje nábytkem a teprve potom koupili gramofon, ale už ten moderní ve tvaru černé skříňky už bez té poetické roury, ale s víkem, a žaluziemi se řinuly slavné předehry oper, Benjamino Gigli dojemným tenorem libě pěl slavné árie, naslouchal jsem tak rád vyprávění a zpěvu Vlasty Buriana, zamiloval jsem si povídky Fandy Mrázka a Ference Futuristy. Ze všech gramofonových desek jsem ten čas nejraději naslouchal Němému trubači před soudem… Ale pak se ze mne stal jinoch, tak nějak jsem zvážněl první láskou a začal jsem si kupovat gramofonové desky sám, podle své citové i mentální situace. První gramofonovou deskou byla Pátá symfonie Beethovena, Tristan a Isolda Wagnera a Debussyho Faunovo odpoledne a pod dojmem chvil jsem si přehrával ty desky tak dlouho, až jsem se dostal za tóny, téměř až do samotného srdce hudby. Umím ještě dnes tyto desky tak, že stačí jediný zaslechnutý akord a už vím, že jsem u mého Ludvíka a Richarda i Clauda… A pak teprve následovala průtrž s gramofonovými deskami, můj život dnes tak jako tenkrát je nemyslitelný bez gramofonových desek i magnetofonových pásků, které ale svojí podstatou nejsou v ideovém rozporu s tím prvním gramofonem, jehož zvuky vycházely z plechového ohromného květu svlačce. Jsem dnes ohromné skladiště gramofonových desek, nemohu vyjmenovat všechny ty hudební skladatele, kteří velice často mi řekli víc o mně, než jsem věděl já, kteří mi řekli o duchu doby víc, než jsem se dozvěděl z napsaných dějin. Vlastně čím taková hudba na člověka působí? V podstatě ničím. A přece miliony lidí s neutuchajícím zájmem a někdy i se slzami v očích naslouchají postupujícímu přívalu tónů… Čím to je, že hudba na nás tak působí? Zakladatelé informačních škol, Wiener i Carnap, aby lépe sledovali svůj záměr, prohlásili, že metafyzika jim nic neříká, že to je hudba. A já si právě myslím, že hudba má v sobě něco metafyzického, že hudba dovede zachytit všechno to, co se jinačím způsobem vyjádřit nedá než tóny, že hudba je schopna vniknout do mezních situací, do lásky, do nálady, do (...)

(......)