Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O pražské ironii

Co je podle vás ironie?

Ironie je jistý druh nedorozumění, který vyvolává úsměv, je to druh naivity, která je natolik tvrdošíjná, že nejenže není schopna prohlédnout svoji geniální scestnost, navíc setrvává na svém směru, takže vnáší do života a promítání života i do artefaktu ozvláštňující žert a smích, který je i podstatou grotesky.

Chcete říct, že Chaplin je ironik?

Ano, jeho podtext je vždycky opak biologického a sociálního života, který chce tiše tlít, Chaplinova ironie vždycky zcela bezdůvodně se zříká všech psychologických a sociologických základů svého bytí a ocitá se tak nevědomky v konfliktní situaci. Tato nevědomost situace vnáší do hry smích ze zorného úhlu pozorovatele. Z vnitřku jednacího subjektu jde vždycky o tragédii, která může pramenit z pouhé existence.

Na několika besedách jste hovořil o pražské ironii, co je její podstatou?

Jistě pražská ironie je typickým projevem mentality Prahy, za předpokladu Prahy jako hlavního města provincie střední Evropy, ve které několik set let bydlí vedle sebe tři národnosti, Češi, Němci a Židé, kteří mají svoje centra, svoje milieu, svoje noviny, svoje divadla a tedy i svoje povědomí. Sociologicky je to trauma, avšak ze stanoviska, jak již ukázal Emanuel Frynta, z úhlu umění, touto křižovatkou vzniká klima a podhoubí příznivé pro literaturu. Po roce čtyřicet pět tato křižovatka byla zlomena, o pražské ironii lze tedy mluvit jako o historii. Dva její nositelé jsou Jaroslav Hašek a Franz Kafka. Emanuel Franta ukázal, že velká literatura vznikala vždycky tam, kde se křižovaly alespoň dvě jazyková povědomí, Oděsa, Leningrad, Praha, Terst, Curych, Paříž. Zůstaneme ale u Prahy, specificky u pražské ironie…

Tedy, co je podstatou pražské ironie?

Eman Franta napsal o Haškovi a Kafkovi knihu, doložil svůj text několika desítkami fotografií z ulic a vůbec života tehdejší Prahy, to jest města, kterým se tak mohli procházet a pohybovat oba géniové. Volil metodu fotografických konfrontáží, vždy proti sobě sice fotografie téhož města, ale každá z jiného sociálního milieu. Tak proti brlohům pražské periferie a jejích lidí korzo na Ferdinandce, proti pražským uličkám ghetta pompéznost Božího těla církve katolické, proti fotografii tandlmarku obraz pražské burzy, proti fotografii z ústavu šlechtičen fotografie vývařovny Českého srdce, a tak dále. Eman Frynta použil konfrontáže, kterou léta pracoval americký časopis Life…

To ale není ironie…

To není, ale je to počátek, sociologický průzkum, ukázka, jak pod obrovským příklopem habsburské monarchie byly schopny se plně vyžít i nuzně vegetovat všechny třídy a společenské vrstvy tak, jak s nimi až k jisté přítomnosti dorazila historie, doba. A tady začíná úhel pohledu, pohled proletáře Haška a úhel pohledu intelektuála Kafky, tady začíná i způsob vyžití se a smyslu života i celého bytí. Jaroslav Hašek, jeho Švejk, který nemá co ztratit, který nemá rodinu, ani majetek, který tedy vchází do situací, ve kterých každému (...)

(......)