Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Padesátiny básníka a malíře
Antonína Frýdla (1946)

O TĚCHTO PADESÁTINÁCH nevím ani o kom psáti. Zda o Frýdlovi, Tondovi, malíři či básníkovi? Či o osobnosti jako celku, o jednom z těch umělců, kteří se dovedou vyjádřiti barvou i písní, tak jak to bývalo zvykem u velkých malířů renesance. Nuže, těchto pár řádků není schopno nic jiného než oslaviti osobnost spjatou s Polabím, městem z červených cihel, nemůže než říci a doznati, co tento umělec znamená a znamenati bude pro tento kraj mělký s kraječkou hradeb. Pravím, že české umění nemá podobné současné osobnosti a přitom podtrhávám červenou tužkou slovo české. V záplavě směrů dovedl si vždy zachovati osobitost, odlišnost své české duše, která vyvěrá z každého plátna a básně, osobitost, která se nerada opakuje a přitom si zachovává typické rysy, jež zkušené oko na první pohled pozná. Je to neuvěřitelná svěžest smyslů, to krásné dědictví Francouzů, které dovedl synteticky vyřešit ve prospěch českého ducha. Je to schopnost lisovati vinné šťávy jedině ze svého srdce a života, který tak doposud těžký byl. Je to jeho křesťanský duch, který mu umožňuje dívati se na celý svět s nesmírným soucitem a dojetím. Je to radost, kterou Bůh propůjčuje lidem pokorným a naslouchajícím jeho hlasu. Je to jeho česká duše zpívající chválu na tento viditelný, svět, který napřed prošel deformační koupelí umělcovy dílny. A právě tento kraj a toto město navřelo jeho duši, urychlilo jeho lásku ke všemu živému, k přírodě, jejíž vnitřní situace dovede znovu vytvořiti způsobem jedinečným. Píši-li tyto řádky, musím štěpiti a děliti jej na malíře a básníka. Ve skutečnosti panuje však plný soulad, harmonie. Tam, kde končí malíř, začíná básník a obráceně. Tyto dvě múzy se podobají přesýpacím hodinám. Stačí otočiti a tentýž obsah padá v jinou nádobu. Proto jeho básně a obrazy tvoří jen lichou a sudou stránku téže knihy, proto jeho sbírky básnické a malby jsou sešity toutéž nití. Je to horký lidský cit tak potřebný této době. Je to věčné v umění. Pár základních otázek, na které odpovídá již od nepaměti umělec vždy posvém. A tento muž, který jest současně i ženou, odpověděl a odpovídá křepce a čistě ve svém citu a lásce. A nikdy nebyl a nebude tendenční. A když, tak jedině ve své lidskosti, hloubce a výtvarné čistotě. Proto jeho dílo je svěží, proto dovede mluvit a zpívat jasně a srozumitelně. Proto člověk rád sáhne po něm, aby se napil čisté vody, či snědl chutný živný chléb. Byl a je daleko senzaci a touze líbit se či vzrušit pouze. Působí někdy i anachronálně. Zdánlivě pouze. Právě v otřesu doby a krizi uměleckého tvoření jeho dílo se vynořilo a bylo a bude shledáno únosné a mající povždy co říci člověku. V tom je tradice, že dílo ač nepodobné minulosti, přece je neseno tímtéž duchem. Od Karla Hynka Máchy, přes Boženu Němcovou a Nerudu je to týž duch. Přes impresi Sovovu až k sociálnímu tónu Wolkrově je to tentýž nerv, který žije a ožívá v Antonínu Frýdlovi. A líbeznost Mánesova a hloubka Alšova citu, kterak by nás (...)

(......)