Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Přes ty svoje kočky se stanu
tak trochu nesmrtelným

Dohodli jsme se, že se setkáme v pátek ve tři hodiny u mě v kanceláři. Byla jedna, když jsem se vrátila z porady a Bohumil Hrabal už seděl za mým stolem. Obklopen kolegyněmi cosi vypravoval a pobaveně se usmíval, zatímco moje kolegyně se chichotaly nahlas. Vypadal mladě, radostně a čiperně a zrovna tak i všechno pozoroval.

Slušelo mu to. Slušelo mu to jako někomu, kdo má rád lidi a je zrovna mezi nimi. – Vypadal jako Haňťa z filmové povídky Sběrné surovosti.

Seděli jsme spolu dvě hodiny a dohodli se, že otázky napíšu na papír a Bohumil Hrabal mi přinese napsané odpovědi: „Já bych ty odpovědi radši napsal, protože se znám a umím to napsat tak, jako bych to říkal. Jo? Mně to líp píše než mluví.“

„Víte, že jsem si připadal jak ve zpovědnici?“ řekl, když jsme skončili.

„A proč jste říkal, že se přes ty svoje kočky stanete nesmrtelným?“ ptám se.

„Přinesu vám takovou povídku, dopis příteli, a tam to všechno je.“

Přišel za tři dny a přinesl mi následující čtení.

PSANÍ A INSPIRACE

Píši jedině na psacím stroji, dokonce už nedovedu ani pořádně myslet – jen tím psacím strojem. Dovedl jsem za těch čtyřicet let takového psaní narafičit myšlení tak, aby moje prsty byly schopny zaznamenávat průtočnost myšlenek. A píši tak rychle, že dělám spousty chyb, jako by ten můj psací stroj koktal. Ale to se pak všechno opraví, hlavní je, že to píše. To je moje nejdůležitější. Najednou přichází inspirace, na kterou čekám, jako lidé v suchých krajinách na déšť, najednou je to tady a já už si zase věřím, když tak v intervalech deseti minut tahám z mašiny jednu stránku za druhou. To jsem potom šťasten, že to ve mně myslí, že to teče. A tak píši vlastně v takovém hudebním mračnu, opojení, nadšení, je to veliká radost z asociací, je to fruitio dei. Proto se snažím, když už nemám o čem psát, když už to ve mně nemyslí, snažím se zanechat pokud možno ty věty a souvětí, ve kterých to hrká, dere se na světlo. Respektuji ten svůj text a zanechávám ty dlouhé věty v původní formě. Když potom udělám z textu knihu, když usoudím, že text by mohl být vytištěn, plaše jej nabízím redakci. A měl jsem to štěstí, a mám ho ještě nyní, že redaktorky mají smysl pro ten můj způsob psaní, že respektují tu moji interpunkci, že dokonce mne opravují v duchu mých textů…

NEPSANÍ A INSPIRACE

Větší část roku nepíši vůbec, protože to nejde, inspirace odešla a já trnu, že se už nikdy nevrátí. Když se pokouším vůlí něco napsat, napíši to. Ale to je jen takové psaní na objednávku, asi tak, jako píši tyto řádky. Jinak chodím městem, zahradničím, dělám procházky, chodím po pivnicích a tak pořád naslouchám sám sobě, zda se tam někde nezvedne ten proud myšlenek, vážící se k jistému tématu. A proto jsem nevrlý, někdy i zlý, když jsem tak opuštěný inspirací, dělám si poznámky a naslouchám, pak na psacím stroji zkouším, a pak trnu, že mi to nepíše, že pořád po sobě čtu, co jsem napsal, že mám čas si to přečíst po každé řádce. Ale (...)

(......)