Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Napínáčky

NA DŘEVĚNÉM PLOTĚ v lesním městečku Kersku je přibita vývěsní tabule, nad ní se naklání větve borovic, ta tabule je tady více než dvacet let, je umístěna přes příkop, takže z aleje si lze přečíst jen název filmu, který se právě hraje nebo už hrál nebo bude hrát v biografu v Semicích, přes ten příkop lze rozpoznat černý rámeček parte, možná i jméno nebožtíka, lze si přečíst plakát oznamující zákaz rozdělávání ohňů v lese, je možno číst si zprávu, že zahrádkáři budou vydávat cement a umělé hnojivo, avšak kdo chce se dovědět podrobněji, kdo hraje ve filmu a kdo je režisér, kdo chce jít na pohřeb a chce vědět, kde a kdy bude ten funus, tak takový zvědavý člověk musí přeskočit příkop a přečíst si drobná písmenka, která dávají požadovaný smysl. Tak dvacet let tady napínáčky drží zprávy pro občany, kdy přijde do vesnice nový film, pan Vojáček přijede na bicyklu, mocným rycnutím strhne starý program a novými napínáčky připevní ten další, protože kdopak by se lopotil a nehty doloval staré napínáčky? A zrovna tak, když umřel další občan, tak staré parte se strhne a nové novými napínáčky ukřižuje… a tak ta vývěsní tabule tady visí dvacet let, je poseta tisíci napínáčky, některé už jsou tak staré, že z nich zbyl rezitý hřebík, jiné mají rzí rozežrané hlavičky, některé, ty měsíc staré, ztratily kovový lesk a lehce začínají rzít. A jak prší a svítí slunce, jak jaro, léto, podzim a zima působí na prkna, ze kterých je složena ta vývěsní tabule, tak vznikají mezi prkénky škvíry, v létě za horek dokonce do těch mezer můžete vložit prst, v zimě zas jsou sražena ta prkénka za deště a sněhu, že celá ta vývěsní tabule se vyduje jako humorné zrcadlo. Někdy v létě, tak v červenci, kdy přicházejí deště, tak program biografu, parte, občanská zpráva občanského výboru, připevněná přes horkem rozestoupená prkénka, deštěm se napne papír tak, až se přetrhne vejpůl, jindy za obrácených povětrnostních podmínek se prkna srazí a písmenka se do sebe zasunou… Ale napínáčky z tohoto týdne, ty se třpytí, ty loňské jsou krásně hnědé, ty předloňské se už drolí hlubokou sienou a podobají se cákancům bláta… Avšak téměř každý ten napínáček, který zůstal na desce, každý tak jak pan Vojáček utrhl plakát a nebo parte, pokaždé pod kloboučkem zůstal připevněný kdysi barevný útržek papíru, docela se podobá ten útržek malé plachetce, připevněné k člunku… A každý ten papírek sdílí osud napínáčku, ty z minulého měsíce ještě si uchovávají barvu, ty před půl rokem stržené mají už tlející barvu podzimního listu, a ty loňské se už také tak drolí a také tak opadávají, jak rez z napínáčku, která je zapuštěna do útržku papírku. Dal jsem si práci a nožem jsem zvednul nejstarší (...)

(......)