Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Dopis příteli

MILÝ KARLE,

tak zase barvy a vůně a zvuky podzimu jsou hnány až za obvod svého prasknutí, každý strom a keř je hydraulickou pumpou napumpováván víc a ještě víc, aby jednoho dne ta barevná a zvuková krása to nevydržela a sesypala se z větví a haluzí na zem a holá karoserie drkotala po ráfku do garáží zimního přezimování, aby pupenci si vysnila zrovna tak krásné jaro, jako bylo to loňské…

Tak Gerhard Holeček už bude přezimovat na věčnost v urně, má po kuriózní smrti, do které mu pomohl jeho psíček, o kterého klopýtnul a přerazil si kost, a dostal pak zápal plic a tak ho z nymburského špytlíku raději odvezli do Kolína, kde decedoval, odešal někam jinam, jsa tak denatus. A aby kruh dostal dramatičnost, tak ten čas jeho dcera Dana byla v porodnici, tak aby žalem nepotratila, tak pohřeb byl pohřbem sebevraha, ve vší tichosti, jakoby na místě zvláště odlehlém, takže nebylo ani parte, byl to pohřeb zrovna takový, jak se někdy slavějí svatby, oznámení až potom. Tak vidíš, že už jsme tak nějak všichni z naší generace v katastru smrti, dokonce mám dojem, že jsme už od smrti pozorováni a tak nezbývá, než očekávat další zprávy, kdo z našich přátel bude denatus, nakonec až naši přátelé dostanou parte o tom, že i my jsme byli denati…

Já teďka žiju v nulitní situaci, moje krédo je NULA, těší mne, že řecké ZERO je označení nejen pro tu nulku, ale i pro čistou vizi, tak jsem živ ze staženého knotu své lampy, zmladil jsem se nazpátek do tabulky rasy, jsem ve stadiu podprahové inspirace, od které se mi odvíjí nový pohled na kulovou plochu, do které zírají moje udivené oči, jak je ten svět krásný a nový a neopakovatelný, nechci nic vědět, co bylo přede mnou, co si kdo myslel o tomto světě, v co doufal, po čem toužil, mně stačí, když dosáhnu čisté vize a první obraz, první věta, která mi vypluje, sdostatek mi s sebou z hlubiny nevědomí přitáhne asociací další a další věty, nebráním se jejich průtočnosti, nechám kráčet ty věty po prudce osvětleném prkně, abych je viděl, slyšel, abych se s nimi těšil. Tak krásný je ten stav ronící se z nulté situace, tak čisté jsou ty věty, které psacím strojem se vyťukávají na papír, jako by po osvětleném mostě přejížděl vlak se spacími vagony, vlak, který mne odnáší do země, ve které jsem ještě nebyl a když jsem byl, tak jedině v dětství nebo v snění…

A tak abych ženě a sobě udělal radost, koupil jsem k ženiným narozeninám v Hradišťku hrob, rov za pět set korun. Sem převezu matku a strýce a otce, popely zaletované v konzervě, koupil jsem ten hrob od tety Herzlovy, a v tom hrobě na dně leží teta tý tetky Herzlovy víc než dvacet pět let, takže nebudeme v hrobě sami. Za hřbitovem je krásný les, stromořadí pak lip a v červenci zde zpívají slavíci, docela dobře si představuji, jak tomu zpěvu bude naslouchat někdo jiný než já, proto jsem udělal sobě a ženě radost a koupil jsem jí k narozeninám tak krásný hrob…

Letos v září jsem viděl v Pelle portrét Alexandra Velikého, muže s tváří udivené dívky, (...)

(......)