Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Jednoho dne

JEDNOHO DNE jsem si usmyslil, že obejdu všechny domy, ve kterých bydlil James Joyce, jenž se rád stěhoval. Avšak pouze na jednom domě v Univerzitní ulici 38 byla pamětní deska: Zde bydlel od ledna až do října 1918 James Joyce. Ale ostatní bydliště slavného Dubliňana by podaly o geniálním spisovateli víc informací dík reklamním nápisům. Tak na prvním domě: BRÝLE A OPTIKA. Na druhém: SLEPÁ DŮVĚRA V KVALITU. NESLÍBATELNÁ RŮŽ. Na třetím: VILA FORTUNA – ŽENSKÁ KLINIKA. Na čtvrtém: TEA ROOM MALORCA. Na pátém: PSÍ SALÓN CARINA – ORIGINÁLNÍ PUDLI. Na šestém: MLÉČNÉ PRODUKTY. Na sedmém: AUTO RENAULT ROVER 2000… A potom jsem si nepřál víc než vidět to poslední bydliště Jamese Joyce, to místo, kde v zemi leží to, co bylo na básníkovi smrtelné. Fritz Senn, curyšský znalec a vykladač Joyceova díla, mi řekl, že tím posledním domem je Flunternfriedhof, kde se pochovávali chudí občané. Tak jsme stoupali za pozdního odpoledne kolem zahrad k restauraci Rigblicku. Zdálky jsem myslil, že pod skupinou osamělých stromů stojí boží muka. Ale byl to pomníček a hrob Georga Büchnera, který přišel z Darmstadtu do Curychu a přinesl revoluci srdce, mír chýším a válku palácům a soucit porobeným národům a 19. ledna 1837 zemřel. „Als unvollendet Lied, sinkt er ins Grab, der Verse schönsten nimmt er hinab.“ Fritz Senn mi řekl, že tady byl hřbitov, ale všechny hroby přenesli jinam, jen tenhle tady zůstal, protože si to vydemonstrovali univerzitní studenti. Pak cesta stoupala k lesu a dole ve třetí průmětně se objevovalo město i jezero uprostřed parků a zahrad. V pozadí byl Matterhorn, bledý jak citronová zmrzlina. Potom na zdi nápis ZOO 300 m, pak restaurace Morgensonne. Konečně Flunternfriedhof. Všechny hroby si byly podobné, jak dělnické domky na periferii. Celé svaté pole bylo zarostlé barvínkem a břečťanem. Fritz Senn rozhrnoval větvičky a listy, aby přečtl nápisy na náhrobních deskách, které ležely vodorovně jak dlaždice. Za stmívání našel hrob s deskou: NORA JOYCE 1886 až 1921. Matterhom zrůžověl a v údolí se rozsvítila městská světla, na jezeře výletní parníky. Za tmy, na konci pánského oddělení, prohlásil Fritz Senn, že je to tady. Poklekl jsem, rozhrnul voskové listí břečťanu a barvínku, ale (...)

(......)