Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Interview pro Maďarsko
a vůbec

NARODIL JSEM SE na počátku první světové války, ale řízením osudu procházely fronty daleko od městečka, kde jsem bydlel se svými rodiči v Polné na Českomoravské vysočině. A tak jsem válku poznal jako dítě jen ve formě front na chleba a mouku, bídy a sklíčenosti. Později jsem žil více než čtyřicet let se svým strýcem, který každý den vyprávěl o té první světové válce tolik podrobností, že jsem sice nepřímo, ale přesto se dozvěděl o hrůzách té světové vojny. A tak jsem se stal mladým mužem, když Němci začali druhou světovou válku, obsadili Čechy a Moravu, vedli válku s Polskem a západními národy, nakonec i se Sovětským svazem. A já jsem poznal, jak nesmyslná a surová je jakákoliv agresivní válka, které jsem se ale zase účastnil nepřímo, protože jsem žil v městečku na Labi, v Nymburce, viděl jsem přijíždět kolony říšských armád, transporty vlaků, viděl jsem německé správní úředníky a gestapo, ale fronta byla daleko, tak se vyhnula Polabí, že jsem se o válce dovídal z novin a rozhlasů, a i když jsem měl fantazii, nikdy jsem si nedovedl plně představit, co se to všechno na frontách dělo, kdy padaly miliony vojáků a civilistů. Jediné, co jsem uvnitř sám sebe věděl, že agresivní válka vedená Němci je zrůdná a volá po odplatě, protože uvedla do pohybu síly, které pustošily výsledky lidské práce, města a městečka i dědiny, válka, která likvidovala hromadně lidi a zvířata a brala jim domovy a životy. Když jsem se dozvěděl o tragédii Polska, k pláči mne dojímaly zprávy o tom, jak polské jízdní pluky útočily na německé tanky, všichni ti padlí Poláci bojující na koních proti tankům byli pro mne zjevením, antickým mýtem, jak onen řecký hoplita, který aby zabránil odplutí nepřátelské perské lodi, sám a jediný držel loď rukama, když mu usekli ruce, zakousl se do lana, a teprve když mu perští vojáci usekli hlavu, loď odplula… Zrovna tak bojovali Poláci, bojovali ale za spravedlivou věc, a prohru v bitvách nevzali nikdy na vědomí. A tak se stalo, že nakonec za pomoci sovětských armád zvítězili a historický duch byl usmířen spravedlivou odplatou, pádem Berlína. A já jsem tenkrát věděl, že jakákoliv agresivní válka je zločinem, že jediná spravedlivá válka je válka obranná, že je povinností se bránit. A tak i když jsem byl v zátiší té druhé světové války, viděl a věděl jsem, že jsou lidé zavírání pro odboj, slyšel (...)

(......)