Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kulaté i hranaté jubileum

I

Před více než čtvrt stoletím jsem viděl první olej Milana Albicha, josefovskou krajinu cézannovského ladění. Když prohlížím dnes ty jeho poslední obrazy z Českomoravské vysočiny, vidím, že malíř se velikým obloukem, aniž by zabloudil, vrátil tam, odkud vyšel. Pouze se nenavrátil k Cézannovi, ale sám k sobě, ke svému stylu, ke kterému uspěl řetězem obrazů a kreseb, takže jeho malířské dílo tvoří růženec, tak jako podzimní houby tvoří a rostou v očarovaných kruzích.

Když vidím všechny ty jeho práce odstupem času, vidím, že všechny vycházejí ze skutečnosti, skutečností se živí a do skutečnosti směřují, všechny obrazy Milana Albicha jsou oslavou třpytivé reality, tak jak ji zaznamenalo prizma malířova oka a mozku. Vidím, že mezi motivem a kresbou, mezi kresbou a plátnem jsou skoky, z nichž každý předpokládá skok druhý, a tak malíř nachází vnitřní nit, která pojí obraz nejen s moralitou sebe, ale i světa, jenž mu je mírou všech věcí. Vidím, že to je příroda chápaná ve své podstatě nikoliv jako blouznivá romantická interpretace Rousseauovy věty: Člověk je tou měrou dokonalý, jak se dovede vracet k přírodě…

Milan Albich, který v mládí překonal těžkou nemoc, se vrací k elementům přírody a malířstvím sám sebe léčí. Proto lze o Milanových obrazech hovořit jako o obrazech hojivých a jadrných, které vyplynuly z lidské potřeby uzdravit se a být zdráv na útraty dravých barev a syrových čar a úderných tvarů. Proto se mnohé jeho obrazy na první pohled nezdají nikterak líbivé, spíš naopak. Jsou drsné a hrubé, tak jako léky, které také na začátku nejsou nikterak lahodné. Proto se malíř nerozpakuje přinést tvorbou do obrazu ostrost karborundových brusných kotoučů, třpyt vyvřelin a lávové strusky, jeho obrazy jsou jaté touhou vrátit se k lesklým balvanům, od kterých před chvílí odešel déšť nebo mořská vlna. Jen pro břeskný účin dovede dát malíř svému obrazu glazuru z pece vytažených kachlíků. Vidím, že Milan Albich se cestou zjednodušených tvarů vrací nazpátek k účinné malbě románských rotund, dovede pracovat do mokrého obrazu technikou zdánlivě naivních fresek. Jeho obrazy mají povlak modrých a zelených smaltovaných umývadel a hrnců, vidím, jak se malíř vrací k minerálům do vnitřku skal, ke stěnám ronícím léčivou vodu. Vidím, jak se Milan Albich svými obrazy dobral hmatového prožitku, který dostal od elementů, ze kterých je stvořen svět – země, voda, vzduch a ohnivý lidský osud zápasit se živly – a stvořil si tak svůj pohled na život a svět. Proto obrazy Albichovy mají čerstvost čerstvého vrypu do olověné desky, kučeravou svěžest odvíjející se špony, jeho krajiny voní rybinou a mají matný lesk šupin, jeho obrazy splývají s dělnickou halenou a montérkami pocákanými barvou a uhelným prachem, montérkami proděravělými jiskrami broušených cáglí, jeho obrazy se ztotožňují s dělnickými škrpály potřísněnými vápnem, blátem a struskou a cákanci tavené pájky, obrazy Milana se rovnají otevřené upracované dlani, ze které lze (...)

(......)