Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Pocta Barrandovi

UŽ OD DĚTSTVÍ propadl Oldřich Hamera chlapecké vášni sbírat krásné kamení, hledat a nacházet je ve skalách a kamenných lomech a na březích potoků a řek, až neodolal a s ještě větším nadšením sestupoval do slují a jeskyní, aby tam hledal… co? Sám asi nevěděl. Jenom přesně cítil, že nacházet jiné a jiné minerály je vzrušující, že rozlomený kámen voní odemknutou strukturou víc, než všechno to ostatní. Tak zavalil dům svých rodičů tunami těch vzácných kamení, rád naslouchal báječnému vyprávění starých brusičů polodrahokamů, rád listoval v atlasech a pořád s tím samým dojetím zíral do vystavených útrob země ve vitrinách muzeí. A tak se stalo, že Hamera našel ve skále otisk, který jej poznamenal na celý život. V chvějících se prstech svíral trilobita.

A to už byl vyučený tiskař a pracoval v tiskárně, avšak pořád s tou maniakální vášní doplňoval svoje sbírky dalšími tunami kamenů, a tak za ta léta akumuloval v sobě tolik žasnutí a tolik překrásných struktur minerálů, že poznenáhlu v něm krystalizovala nejasná představa, nalézt cestu, jak zachytit na papír všechno to, co jej uvádělo ve vytržení. A bylo v zákonitosti podivuhodných setkání, že se spřátelil s grafikem Vladimírem Boudníkem, který Hameru pozval na večeři a než ten dojedl, Vladimír špičkou boty vytáhl zpod kanape svoji satinýrku, nanesl rychle na list základní barvu, a pak několika mocnými údery barev a tvarů prohnal tak vyšňořený list satinýrkou na druhou stranu a ukázal, kterak tímto způsobem může tvořit každý. A Oldřich Hamera uviděl, že tady je počátek jeho nového života, že se roztrhla nebesa, a on, který do této chvíle věděl pouze CO, od této chvíle začíná vědět i JAK, uviděl, kterak variace a nuance tiskařského řemesla, hmatové prožitky tiskařské černě, cit pro materiál se propojily s obsahem jeho minerální touhy. A v ten čas večeře u Vladimíra Boudníka našel Hamera i to svoje PROČ, ten dostatečný důvod, který je hnací silou, perspektivou, za kterou lze neustále jít, mýdlem, kterého mytím neubývá, ale naopak. A od té chvíle Hamerovi nevadí, že je ženatý a má dvě děti, že chodí do práce tak jako ostatní, ví a zná svůj cíl a způsob, tu radostnou hru tvoření. Nález tajemství, kterak načasovat svoji formu na jistou chvíli ve volném čase, donutit čas, aby se zastavil a on mohl žít jen v tvořivém prostoru. Od té chvíle Hameru vzrušuje daleko víc, než pátrat v útrobách země, naklánět se nad čistým listem, nanášet základní barvy a pak pod dojmem zapomenutých vzpomínek na minerály vrhat na mokrou plochu barvy a tvary tak, jak jeho imperativní duše si přeje. S chlapeckou rozkoší se svěřuje rytmům a impulzům, které přenáší na mokrý arch, který vždycky poprvně přijímá seizmografické záznamy (...)

(......)