Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Obrazy,
které roní krachličky slz

JOSEF JÍRA o sobě říká, že je obyčejný člověk, krajina jeho dětství, ve které pořád žije, mu je měrou všech věcí, když tedy zvolil tuto krajinu, zvolil i lidi, kteří zde žijí a dovedou se rvát se zemí o chleba a o tu jistou důstojnost, která dělá člověka člověkem.

A v této krajině jsou gruntovní události, které lidi a zemi posunují někam nazpátek a přitom kupředu a dál, je tady člověk, který se naposledy objal se svým koněm před cestou na jatka, je tady pstruh tažený vlascem z bystrého potoka, skřivan, který stoupaje zpívá, zatímco krajina klesá do hloubky, skřivan, který padaje k zemi vidí, jak krajina zase stoupá k nebesům vzhůru, je tady dívčí otevřená dlaň, která dává lidem květinu, je tady ruka v ruce druhého, dva páry zamilovaných očí, které splývají v jedno. Jsou v této krajině ruce umírající staré ženy, která odchází vždycky nevhod, ruka přicházející z druhé strany života a je tady dřevěný koník, se kterým lze běžeti nazpátek až k dětem, které už mají děti. A jsou tady vesnice a městečka, do kterých vstupuje vegetace a je tady snění elementů průsvitného světa. Jsou tady měsíční krajiny halucinace a horečky, krajiny všech fází slunečních hodin, krajiny nabité fialovým smutkem mosazné dechovky, jsou tady krajiny tajícího sněhu a zlověstných znamení. Je tady krajina posázená dominantami starých časů a je tady za rezatý hřebík přibitý Kristus z plechu a vydávající viklavý sten staré pumpy. A je tady krajina sněhu, kterou velkou rychlostí sjíždí lyžařský závodník a stromy se mašlují nazpátek mezi tyčkami života a smrti. Jsou tady krajiny s jizvami brázd družstevních polí a je tady krajina lidské tváře zvrásněná životem a starostí, jsou tady krajiny plné šrámů a třísek z prken a hřebíků, jsou tady šaty potřísněné barvou a hlínou a jsou tady znamení lidskýma nohama sešlapaných kořenů borovic, krajiny, které i se zemí byly otištěny do srdce. A je tady vlhká krajina viděná závojem růžových (...)

(......)