Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Rozhovor s Mladou frontou

Jaký máte životní styl?

Vždycky jsem zaujatý tím, co dělám, čeho jsem očitým svědkem, ale vzápětí zchladnu a dívám se na ty obrazy, které mne minuly, a vyjímám jen ty hrozinky a mandle, které mají nadtext i podtext, a tak je s sebou nosím v hlavě tak dlouho, až mi přesně zapadají do vět, které zaznamenávám do psacího stroje. Kdyby mne pozoroval psychoanalytik, tak by mne označil za lehkého depresního maniaka, protože rád se směji, abych hned nato docela zvážněl, jako bych byl zasažen ne každou, ale jen a jen tou mou skutečností, které se odehrála ve mně i tam venku pro mne. Ale takový jsem byl i jako chlapec, tedy ten můj styl jsem už dostal v genech…

Kdo je podle vás kladný hrdina?

Kladným hrdinou už je jakákoliv lidská existence, hrdinou je dítě, které se učí chodit, hrdinou je chlapec, který jde poprvně do školy, hrdinou je jinoch, který se stal mužem, a nakonec kladným hrdinou je každý, kdo se zamiloval a oženil. Ale největším hrdinou je člověk, který chodí do práce a žije rytmem obyčejného člověka. Není ani třeba k hrdinství účastnit se války, nebo létat s kosmonauty, ani napsat knihu, ale plnit úlohu jako pracující člověk a manžel, otec a přítel, to už je podle mne velké hrdinství…

Jaký je čas vašich návštěv?

Návštěvy mi vždycky přijdou nevhod. Vždycky mi rozhází ten můj nábytek v hlavě a já potom celý den musím si všechno srovnat tak, jak to bylo. Nejhorší je, když mi někdo řekne, že možná mne navštíví v pátek. To už ve čtvrtek jsem nervózní, od pátku ráno vycházím a čekám a tak se kolikrát stane, že návštěva přijde až večer, nebo nepřijde vůbec a já jsem nešťastný. Nejraději mám návštěvy, které se zjeví neohlášeny. Zkraje nejsem ale vůbec příjemný, jaksi jsem zaskočený, ale pak roztaji a jsem docela příjemný společník. Něco jiného jsou moje podvečerní návštěvy hostince. Jsem zvyklý pracovat jen a jen od rána do poledne, vlastně jsem nenapsal ani jednu knihu ve večerních hodinách. Na návštěvu pivnice se těším jako malé dítě, miluji pití piva v souvislosti s hovorem, pivo tak nějak dává akceleraci myšlenkám, objevují se příběhy a nápady dávno někde zasuté, dokonce při pivě se příběhy vymýšlejí. Snažím se na takových návštěvách pivnic setrvat tři, čtyři hodiny, mám rád, když jsem doma tak po desáté. Někdy jdu do pivnice už odpoledne, sedím sám a domýšlím příběhy, které jsem ráno a dopoledne začal psát, tuhle návštěvu mám velice rád, je to milé, když si hovořím sám se sebou, zvolna piju pivo a jsem úplně někde jinde, nevadí mi hovor, je to ta velká hlučná samota…

Potkáváte v přítomnosti někdy strýce Pepina?

To ne. Strýc Pepin byl jenom jeden, byl neopakovatelný, dovedl hovořit o všech možných tématech. Milovali jej i básníci a malíři a naslouchali mu a vždycky žasli…

O českém humoru?

Ač jsem narozený a do školy aspoň jeden rok jsem chodil v Brně, dávám přednost pražskému černému humoru, jehož reprezentant je Jaroslav Hašek. Je to humor, pro který Haška zbili na českém venkově, (...)

(......)