Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Rozhovor se čtenáři
amatérské scény v Plzni

Ve svých vzpomínkách jste na několika místech se zmínil o tom, že vaše maminka holdovala ochotnickému divadlu. Bylo tomu skutečně tak, nebo se jedná o básnickou nadsázku?

Pro moji matku bylo divadlo vším, byla to její nadstavba. Já ji pamatuji čtvrt století jen tak, že četla divadelní hry, chodila do zkoušek, že její společnost byli jen ti samí nadšení ochotníci jako byla ona, kdokoliv přijel do Nymburka z velkého divadelního světa, byl vždycky naším hostem, od Eduarda Kohouta až po Vlastu Matulovu, byl to pro matku veliký svátek, byla poctěna tím, že mohla hovořit a hostit tak veliké herce, ke kterým měla sakrální vztah. Moje maminka se promítala a taky nosila účes jak Andula Sedláčková. A tak všechny komedie i dramata, které hrál divadelní spolek Hálek v Nymburce, nejdřív nejen moje matka, ale všichni hlavní herci napřed viděli v Praze. V Nymburce bylo několik ochotnických scén. První byl vždycky Hálek, v Katolickém divadle hrál spolek Přemysl, v Národním domě hráli divadlo národní socialisté, v Dělnickém domě hráli divadlo komunisté, v Husově domě se hrála opereta… Byly to zlaté časy divadla, protože nebyla televize. Vím, že moje maminka dostala krásný prsten na památku jejího šestistého vystoupení. Tenkrát se v našem městečku nejvíce hovořilo o divadle a pak teprve o fotbale.

Vzpomínáte na nějaký mimořádný „sukces“ či na nějaké výjimečné představení vaší maminky?

Ohromný úspěch měla maminka ve Snu noci svatojánské, avšak představení se hrálo v zimě za třeskutého mrazu a tak moje maminka, polonahá, tak nastydla jako víla v jeskyni, že dostala ischias, který ji trápil celá léta. Pro divadlo ale byla maminka schopna obětovat všechno, i svoje zdraví, zrovna tak jako její trvalý partner, pan řídící učitel Vaníček, který v tom Snu noci svatojánské hrál Oberona, a protože to byl obr a měl tělo obrostlé všude chloupky, nechal se oholit i na zádech, taky dostal ischias v tom mrazivém představení. Ale v našem městečku herci dělali všechno pro účinný estetický efekt a tak nějaké zranění nebo onemocnění brali na sebe jako poslání, jako úděl dobrého herce.

Vás samotného v mládí to na divadelní prkna netáhlo?

Ale kde. Já měl z divadla hrůzu, já jsem býval velice plachý, protože jsem bydlel v pivovaře, za městem, kterého jsem se lekal, i když jsem je miloval. Jen jednou jsem se nechal svést. Účastnil jsem se zkoušek a života divadelního souboru mladých, hrálo se nejdřív v Hlaholu, bylo to chronospaciální divadlo, které vedl intelektuál a nadšený obdivovatel E. F. Buriana, Procházka Karel. Ten uvedl svoje adaptace na té nejmodernější scéně… Paní z námoří a pak nejkrásnější Madame Butterfly. A já jsem tam chodil na takové školení. Četly se Osvobozená slova od Marinettiho a Šklovského Teorie prózy a estetické články Mejercholdovy a další a další zajímavé divadelní estetiky, takový seminář držel ten krásný Karel Procházka. A tak mne mladý režisér Kotouč přesvědčil, že já musím hrát Dona Juana (...)

(......)