Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zápisky z besedy
v Radaru

Budou z nás novináři, co byste nám řekl na úvod besedy?

Myslím, že informace, jako zpráva určená milionům čtenářů, je základem, z kterého vznikala moderní próza. Čechov začínal jako dopisovatel humoristického časopisu, naučil se zkratky, a proto jeho nejhezčí povídky nepřesahují šesti stránek a jsou neuvěřitelně čisté s velkým nádechem melancholie. Hemingway jako reportér a válečný dopisovatel si sdostatek osvojil podávat informaci čtenářům novin natolik, že jeho nejkrásnější povídka Madrid, nejkrásnější město světa se podobá novinářské pohádce. Isaak Babel jako novinář Rudé jízdy sdostatek se naučil řemeslu podávat informace, že ztlumil reáliemi svoji básnickou povahu, že vznikly povídky nedostižné krásy i neštěstí. Mám rád Ringa Lardnera, sportovního novináře, jehož povídky jsou prosté jak potůček a jsou schopny sloužit jako ukázka, kterak lze napsat texty, které čtou miliony… Ale doma máme přece Nerudu, novináře a básníka, který tak dlouho psal fejetony, než přirozeným tokem informací napsal Malostranské povídky, z nichž některé jako by byly napsány v našem věku. Eduard Bass byl tak dlouho novinář, že Cirkus Humberto se čte jako noviny. A Karel Čapek? Je spojitá nádoba mezi jeho texty v Lidových novinách a Povídkami z obou kapes. A co Richard Weiner? Novinář, který svým osobitým stylem čtenářům Lidovek podával zprávy o tom, co se děje v povědomí kultury v Paříži a Vídni, aby přenesl svoje francouzsko-německo-české vzdělání do prózy a tak podal zvláštní informaci, která je nepravděpodobná a matoucí. Představte si Jaroslava Haška, kterak v hospodě píše rovnou svoje povídky pro noviny ze dne na den. Otu Pavla nejdřív znali čtenáři jako sportovního dopisovatele, nejdřív jej znali jako autora knihy S Duklou mezi mrakodrapy. Avšak teprve ke konci svého tragického života napsal teskné dvě knihy povídek, krásně smutné jako jejich názvy… Smrt krásných srnců… Jak jsem potkal ryby… Máte tedy jako žáci a posluchači novinářské školy před sebou vzory, které vás nutí, abyste byli trpěliví, abyste dělali tak dlouho noviny, až zvolna tu nepravděpodobnost informace a její matoucí výpověď přenesli do krásné prózy…

Proč říkáte, že správná informace má být nepravděpodobná a matoucí?

Používám termín, který vymyslel buďto zakladatel kybernetiky Wiener nebo Karnapp. Sám tomu nerozumím, ale velice dobře to chápu, protože já považuji i to moje psaní za informaci a jedno vím, že musí být překvapující. Proto jsem si nevymyslel, ale doplnil pojem pábení. Pábitel jako člověk, který se snaží dosáhnout přímo a rovnou podstaty právě za cenu nepravděpodobnosti své výpovědi a její matoucí horlivosti, pábitel, který nikdy nemá apriorní pohled, teprve až potom, až se vymluvil, teprve potom, dodatečně, a posteriori se ukáže, co pravdivé a krásné je v tom proudu hovoru. Jak to řekl György Lukács… Dospěti přímo k podstatě lze koktáním přes kategorie, které doposud nenazrály. Myslím, že i Šklovskij ve své knize Teorie prózy vynašel (...)

(......)