Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Dívenka na trampolíně

KDYŽ SE MNE LIDÉ PTALI, proč jedu do Španělska, řekl jsem, že se tam jedu koupat, že miluju moře, rybáře, oblohu zrcadlící se v moři, ve kterém se desetkrát denně mohu koupat, tak krásné je to koupání, tak voňavý je ten slaný živel. Lidé se divili, říkali, že je to škoda peněz, že bych se mohl mnohem laciněji koupat v jihočeských rybnících, na Zlatých pískách, že kdyby oni byli ve Španělsku, tak by se snažili poznat krásy země, památky a sem tam se taky vykoupat. Ale mně už ty památky nic neříkají, povídám, já už jsem jich viděl tolik, že se mi už pletou a koneckonců, kdykoliv jsem byl v cizině, vždycky jsem přemýšlel o tom, co budu dělat doma. Ano, kdybych byl mladým, tak bych cestoval a poznával cizí země, ale tak, jak potkávám statisíce mladých lidí, studentů, kteří mají na zádech ty svoje krosny, jak šerpové, v prstech slovníček té země, po které pěšky a tedy nejen očima, ale i podrážkami vychutnávají tu krajinu a dlažby měst. To ano. Taky jsem tak kdysi cestoval. Teď mám rád jen moře a krajinu kolem. A s Čedokem. Letadlem do Barcelony, pak autobusem. Na Costa Brava jsme se ubytovali v městečku u moře, jméno těch přímořských lázní jsem už zapomenul. Zato vím, že hotel byl uprostřed, z balkonu jsem viděl přede mnou čtyřposchoďový dům, na terase ve voliérách byli dva psi, kteří štěkali zoufale i v noci, pozoroval jsem v prvním patře stažené rolety až do dvou hodin odpoledne, potom se roleta vsrkla a vyšla ještě spící mladá žena, procitala, v podvečer, když jsem se vrátil od moře, tak seděla před zrcadlem a líčila si tvář a v zadumání se česala, ve voliérách štěkali psi, z městských uliček zaznívala hudba, klaksony, šikmo na velké parcele zářila Zahrada překvapení, taneční parkety, pingpongové stoly, psi, ale hlavně série trampolín, ve kterých až do výšek druhého patra vzlétaly stojící, ležící těla dětí a mladých dívek a chlapců, do toho na plné pecky reproduktory, já jsem se díval na tu Zahradu překvapení, na těla ležících mladých dívek, které když je gumy trampolín vznesly téměř na dosah mých rukou, na chvíli se zastavily, aby pak padly dolů a trampolína je vynesla opět vzhůru, tak jako vodotrysk, když vznáší malý, bílý pingpongový míček. O několik bloků dál hučela dálnice, po které proudily ve dne v noci auta všech poznávacích značek oběma směry, Němci a Holanďané a ostatní národy Evropy se hnaly za poznáváním krajin a památek, za koupáním, tak jako já. Od rána do oběda, ode dvou hodin do stmívání jsem seděl v písku u moře, obklopen vrátkem vytaženými bárkami do bezpečné vzdálenosti od mořských přílivů a vln, čas od času jsem v polosnu vešel do moře, chvíli stál, díval se na hladinu, skláněl se a chrstal si vodu na hlavu a ochutnával její příjemnou vůni, plaval jsem s ostatními koupáči, pak se vybrouzdal, ležel ve slunci a horkém písku a naslouchal, jak rybáři spravují sítě, připravují bárky na noční rybolov, nikdy jsem si nedal tu práci, abych je viděl, jak se vracejí, jak vyjíždějí. Mně stačilo, když (...)

(......)