Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Vladimírovi přátelé

1

V padesátých letech v ulici Na Hrázi v Libni jsem se setkal s několika přáteli Vladimíra Boudníka, jeden z nich se jmenoval Jaroslav Rotbauer, který mi tenkrát daroval dva grafické listy. Byly prosté jako kresby dětí, když na asfaltu křídou malují průhledné prostory pro hru nebe – peklo – ráj, Rotbauerův grafický list zdůrazňoval skleněnou průčelní stěnu činžáku na periferii, v každém pokoji byly kreslené variace života obyčejných lidí. Druhý grafický list byl zjizvený kresbou nahého tlustého člověka se skleněnou kůží, v jehož útrobách byl zvýrazněn zažívací trakt, prostý jak Schellingova věta: Člověk je to, co jí…

Pak se mi Rotbauer ztratil, zjevoval se tu a tam se svými přáteli v hostincích, kam jsem rád chodil, věděl jsem o něm, že je zaměstnán, že ve volném čase dál grafičí. Letos jsem byl jím pozván do jeho ateliéru v centru Prahy, řekl mi, že už několik let je na volné noze, ukázal mi výsledek toho svého osamocení, seriály grafických listů. Byl jsem překvapen, že Rotbauer nejenže to nevzdal, ale naopak, šel sám nad sebe a jak jsem zjistil, neopustil ty svoje první grafické listy. Tak periferie dorazila do středu velkoměsta. Grafiky Jaroslava Rotbauera z frontálních výpovědí periferijních domečků se vznesly do mansardy šestého poschodí, neobvyklým pohledem shora jakoby ve třetích průmětnách vytyčil si Rotbauer možnost nahlédnouti dolů, do dvorů a sevřenosti bloků domů, do dílen, všude tam, kde lidé pracují a žijí. Jaroslav Rotbauer se tak fantazií myslící hmoty dobral znovu toho, čím začal, toho, co se děje za zdmi vyborcenými stářím, co se děje pod povrchem dlažby a stěn. Rotbauerovy seriály grafických listů skleněnými povrchy sestupují tam, kde lidé pracují na stavbě podzemní dráhy, na dalších grafikách umělec ukázal, jak člověk velkoměsta žije stísněn na malé ploše pracovního týdne, a přesto žije a miluje, trpí depresemi a euforiemi. Tak tyto listy jsou epopejí dynamičnosti očitého svědka vnitřních i vnějších pohledů, grafik dovede a s rozkoší tvořivosti rád střídá plošnou i přímou perspektivu, a tak narůstajícím počtem grafických listů Rotbauer tvořením dochází k myšlence, že čím svým skleněným domem stoupá výš, tím se mu pracuje odpovědněji, a tedy tíž. Řekl bych, že jeho grafické listy z posledního údobí jsou neseny naivním kubismem, na svoje útraty nahlíží umělec i tam, kde si lidé zdánlivě myslí, že jsou sami, skrojené a otevřené ulice a náměstíčka, tam, kde se staví metro, tam Rotbauer dává nahlédnout do zákulisí lidské práce, téměř utopistických románů a jejich ilustrací, do plánů vizionářských měst umělců renesance. Rotbauer došel svým vnitřním vývojem k nerozlišující pozornosti. Nedělí lidi na dobré a zlé, na krásné a ošklivé. Dívá se na lidi s hlubokým soucitem, hrdinové jsou všichni lidé žijící ve velkoměstě, lidé, kteří tvoří masu pracujících, a přesto jeden každý z té masy má touhu žít jako člověk a jedině tak zažívat všechny mezní situace, které tvoří hodnotu lidí. Jaroslav Rotbauer (...)

(......)