Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Poletující obrazy

TEĎ TEPRVE VIDÍM, kde byla moje Rajská zahrada, teď teprve jasně zřím, kde byl můj Eden. Totiž, já jsem měl Rajské zahrady i Edeny dva. Jeden v Nymburce u řeky Labe v pivovaře a městečku, o kterém teprve teď říkám, že je to město, kde se mi zastavil čas, a potom v Libni, periferii, mé prodloužené městečko Nymburk, Libeň, kde jsem bydlel čtvrt století, hned vedle říčky Rokytky a Vltavy na Maninách, kde se zastavil, a když ne zastavil, tak zpomalil a zklidnil můj život, můj svět, v ulici Na Hrázi, kterou jsem dodatečně přejmenoval na Hráz věčnosti. Městečko, kde se zastavil čas, Na Hrázi věčnosti, to jsou teď moje dvě centra, to jsou ohniska mého života, který je obalen elipsou, ohniska, která jsou neustále spojena spřaženými nápravami dvou vystřelujících center. Teď teprve i vidím, jak tam v Nymburce to byla moje matka, která mi vnucovala malinkou šklebící se tvář jisté nenávisti k ní, ale tato nenávist k matce, ta vlastně byla mou hybnou silou vpřed, od matky jsem trvale utíkal, ale kam? Zrovna tak jako v Libni to byla moje manželka, od které trvale utíkám, kam? Od matky jsem prchal k ženám, k mým potenciálním manželkám, od mé manželky se přes ženy neustále vracím k matce. Dokonalá elipsa je ten můj život, ty moje love story, ten můj osud, i to moje umění, bez matky a manželky bych asi neměl důvod psát, vyříkat to svoje ponížení, ve kterém ale vždycky, když jsem dosáhl dna, prudce jsem vyletěl vzhůru do naprostého pocitu uvolněnosti a svobody. Kdekoliv jsem byl v cizině, vždycky jsem se cítil vyhoštěný, vždycky jsem si nepřál nic jiného, než nejkratší cestou se navrátit tam, odkud jsem se na cesty vydal. Dřív do Nymburka, pak zase do Libně.

A v lese v Kersku jsem si teprve tohle všechno uvědomil, v kerském lese mi teprve došlo, kdo tak asi jsem, odkud jsem přišel, kam se asi tak chystám, v Kersku jsem si teprve uvědomil, kde byly ty moje dva Ráje a Edeny, teprve z Kerska se rád vracím do Libně, abych tam už nenašel nic jiného než prázdné ulity, zrovna tak jako i v Nymburce… všechno je pro mne mrtvo, všude vidím, jak se všechno to, co jsem miloval, hroutí a bourá, vidím, jak potoky a řeky, ve kterých jsem se tak rád koupal, jsou plné bahna (...)

(......)