Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Fotografie podobné
patentkám Koh-i-noor

FOTOGRAFOVÁNÍ VÁCLAVA CHOCHOLY je od svého začátku neseno dětinskou vírou, že se mu podaří vícedimenzní skutečnost zachytit na dvourozměrný fotografický papír. Na svých prvních fotografiích se snažil, aby na mýtinky atletických drah nechal vběhnout atlety, a tak jako myslivec odstřelil do aparátu ty svoje objekty, po kterých toužil. Později Václav Chochola zaměnil dráhy stadionů za ulice a náměstíčka periferie, aby nakonec dorazil se svým aparátem do centra velkoměsta a zase nazpátek do té své periferie, do ohrady svého libeňského bytu. Tak se Chochola stával očitým svědkem všedního i svátečního dne obyčejných lidí, stal se zuřivým reportérem, který nerozlišující pozorností zachycuje obyčejný život, který Chochola pojímá jako velikou slavnost, tak jak to uměl Jaroslav Hašek, když psával do novin jako lokálkář, tak jako Čechov, který dříve než psal povídky a divadlo, tak psal do ruského humoristického časopisu, tak jako Ring Lardner, který byl sportovním novinářem, aby teprve potom psal povídky, které miluji a mám rád.

Václav Chochola trvale zastihuje lidi velkoměsta, jdoucí nebo vracející se z ranních či odpoledních šichet, zastihuje je ve chvílích, kdy nakupují, vycházejí nebo vcházejí do svých hospod, kdy jen tak bystře sledují všechno to, co přináší život na periferii i v centru, nebo jen tak kráčejí v hlubokém zadumání do svých problémů, nebo dokonce nemyslí na nic. Jenomže Václav Chochola dodává všem svým objektům na fotografii veliký lyrický náboj, přenáší tam svou chlapeckou zvědavost, je očitým svědkem jiskřivého křižování a křižovatek lidských osudů, které jsou napsány nejen ve tváři, ale i v chůzi a gestech. A tak skutečnost mu vydává znamení a on je vcvakává do svého aparátu. Jeho fotografie jsou pak podobny patentkám Koh-i-noor Waldes, těm dvěma černým maličkým kotoučkům, které do sebe jsou vcvaknuty nikoliv do oka krásné dívky, ale do výsledného snímku.

Tedy Václav Chochola svými pracemi zachytil epopej velkoměsta s téměř všemi variacemi člověka pohybujícího se v prostředí. Avšak to bylo Chocholovi málo, málo stát se pouhým voyeurem, zevlounem, cinémou vérité, že musí se pokusit o to, zachytit podstatu člověka, aby se pokusil o portrét, aby dny v rocích proměnil v roky ve dnech. Tady už nešlo o lásku na první pohled, ani (...)

(......)