Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Malířka z Hanzlberku

GRAFIČKA IVANA PAVLOVÁ vystavuje poprvně ve svém životě a mně tady v mikrobiologickém ústavu připadl ten milý úkol, abych něco řekl k jejím pracím, které jsem viděl prvně a poprvé. Mne tady zaujal cyklus Krajiny nenarozených dětí, cyklus, kterým se Ivana Pavlová vrací do lůna ženy, kde začíná bios, plankton, z kterého vyrůstá člověk, chuchvaleček hmoty zdobený ještě něčím, co je zázrakem tvoření a stvoření. V tomto cyklu poezie a věda jsou smíšeny jednou ranou a Ivana Pavlová cyklem Krajiny nenarozených dětí si předznamenává, jakým směrem i nadále bude řešit svou chladnou zvědavost aby si při své práci a jen prací grafických listů i olejů a kreseb osvětlila, co se to děje za slupkami a pod kůží tvarů a zjevů.

Druhý cyklus této výstavy se jmenuje Krajina dětství. Tento seriál je nesen vším tím, co se valí na dětskou psyché, všechno to tajemné a nevysvětlitelné, a tedy i zlověstné, protože dítě nemůže nalézt klíče ke svým traumatům, která mohou být vysvětlena jen psychoanalýzou. Tento cyklus nás zavádí na samý práh dívčí puberty, kde se podivuhodně setkávají komolé jehlany a hranoly se spirálami ulit, kde vrh kostek nikdy nevyloučí náhodu poztrácených drahokamů a minerálů.

Třetí cyklus Ivany Pavlové je Krajina vědomí. Mračnem nebo stropem zamrzlého rybníku se probořují ruce a nohy, aby tápaly a přitom ohmataly a spočinuly na konkrétní skutečnosti, která je za povrchem věcí i lidských událostí. Ivana Pavlová v tomto cyklu nachází tvořením mohutnost lidského podvědomí, její krajně subjektivní výpověď je v komunikaci se světem objektů, v těchto grafikách okřívá melancholie věčné stavby i věčného rozpadu věcí.

Těmito třemi krajinami probíhá ten samý proud, který kmitá člověkem od vajíčka až po vědomí a přes podvědomí nazpátek do nevědomí a chaosu. Ivana Pavlová touto výstavou vstoupila do světa umění nikoliv jako sufražetka, ale jako žena milující elementy, žena, která má mužskou odvahu hrábnout za mázdry a tkáně ženského pohlavního ústrojí, odvahu směřující k biologickým hřídelům, na kterých se otáčejí a slaví svůj věčný návrat nejen všechny věci přírody, ale i lidské životy. Ivana Pavlová má v sobě tu odvahu, která zdobila spisovatelku Anais Nin, přítelkyni Henri Millera, který dovedl spojit obscenitu s poezií. A není tedy vůbec náhodou, že první výstava Ivany Pavlové se koná tady v mikrobiologickém ústavu, a já jsem rád, že jsem přitom a že po skončení četby těchto mých poznámek zatančí a předvede svou pantomimu Boris Hybner, který tak jako Ivana Pavlová žije a tvoří se svými přáteli v čtyřposchoďovém domě na Hanzlberku, určeném k demolici.

To ale bylo dávno, před více než patnácti lety.

Dnes na výstavě posledních prací Ivany Pavlové v Černé růži Ivana Pavlová nechala ve svém ateliéru svá plátna, svou aktivní malbu, svoje gestické projevy action painting a vystavuje tady svůj návrat k figurativní malbě. A je na této výstavě obraz, který svou cykličností je prizmatem, celistvým pohledem malířky na (...)

(......)