Bohumil Hrabal

KRASOSMUTNĚNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ŠKODOVKA ČTYŘISTATŘICÍTKA

Od té doby, co správa pivovaru koupila škodovku, otec byl zádumčivý. Už jezdil tím autem po vesnických hospodách čtvrt roku a škodovka čtyřistatřicítka se pokaždé vrátila, nikdy nefixlovalo zapalování, nikdy se neporouchal karburátor, motor se nikdy nepřehříval, ale naopak, čím jezdil víc a delší štreky, tím přesněji ten motor pracoval. Otec se těšil, až přijde listopad, až rozblácené silnice a polní cesty ztíží chod motoru. Ale opak byl pravdou, škodovka čtyřistatřicítka jezdila v marastu čím dál líp, tak jako ten pivovarský vůl Bubi, který, když sedláci nemohli vytáhnout naloženou fůru s obilím a koně na blátivém poli zjančeli tak, že už nepomohl ani bič, tak si přišli do pivovaru vypůjčit Bubiho, který, když ho zapřáhli za voj, tak si tak pěkně poklekl, natáhl si na sebe postraňky a chomout, podíval se na ustrašené koně a pak zalehl do postrojů, celou vahou svých dvanácti metráků se opřel, zabíral a vstával a tak vytáhl vůz naložený i s pšenicí i s koňmi na silnici. A byl celý zpocený, docela bílý, kočí jej utřeli slámou a Bubi se podíval na koně, kteří se dívali do země, a pomalu se vracel k pivovaru. Zrovna takovou sílu měla i škodovka čtyřistatřicítka. I když ji otec hnal přes pole a luka, projela vším. A otec sedával doma a měl před sebou otevřenou knížku, kde byla nakreslená škodovka, zakreslen motor, jeho součástky, studoval tu knížku, ale byl z ní čím dál smutnější, protože neměl důvod rozmontovat motor. A tatínek tak rád v sobotu montoval! A tak se rozhodl, že tuhle sobotu rozmontuje celý motor, aby se dopátral, proč tak dobře jezdí. A strýc Pepin opět k nám chodil na obědy a večeře, tak nemohl odmítnout.

V dlouhé garáži, až na konci, tam stál motocykl značky Orion, otec hodil přes něj velikou plachtu, aby Orion neviděl, jak vepředu stojí škodovka čtyřistatřicítka, tatínek ten motocykl neprodal, říkal, že kdyby se s tatínkem něco stalo, tak ten motocykl značky Orion ať mu dáme na hrob jako pomník. V sobotu odpoledne dal otec před otevřená vrata garáže pytle, strýc si na ně lehl na záda a otec zacouval škodovkou na strýce. Auto bylo celé zablácené, zaschlý hnůj a šáma z cukrovaru smíšená s ornicí tvořily zaschlé krápníky a souvislou vrstvu, která se už nedala ostříkat. Tak tatínek zacouval za strýcem, a každý si vzal kladívko a zrovna tak, jako když Pepin vyklepával kotel, tak ťukali bratři a oklepávali to zaschlé bláto.

Jožko, pravil otec, dávej pozor na moje ruce. Až se podíváme do motoru, tak se něco nauč. Já bych tak rád někomu odkázal všechny ty moje vědomosti. Nechtěl by ses stát šoférem?

Nechtěl, řekl strýc, von člověk toho nemá moc vědět.

Nějaké Jeníček Sachrů se v neděli dopoledne v haubických kasárnách vyptával rotmistra, jak se uvolní dělo, a on mu všecko vyložil tak dokonale, že odpoledne Jeníček Sachrů odjistil to dělo, který na svahu vyjelo branó a hnalo to spádem po silnici, lidi tak tak uskakovali za stromy a nakonec se zabořilo to dělo do libosadu…

Vykládal strýc, a (...)

(......)