Bohumil Hrabal

KRASOSMUTNĚNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

NÁVRAT ZTRACENÉHO STRÝCE

Za několik měsíců, co strýc Pepin udělal velkou vzpouru a přestal k nám chodit na obědy a večeře a vůbec neodpovídal na pozdravení, zhubl tak, že i ta námořní čepice mu byla velká. Když foukal vítr, obrátila se kšiltem dozadu, šaty na strýci visely a v neděli, když si vzal kaučukový límec s motýlkem na gumičku, byl ten límec u krku zrovna tak veliký jako klopy kabátu a motýlek schlíple visel u první knoflíkové dírky.

A když fičel na rohu sladovny průvan, kalhoty na strýci pleskaly jako prapor, protože nohy strýci pohubly jak žerď.

Nikoho v hostinci nenapadlo, že by strýc Pepin mohl mít hlad, a tak dostával jako pozornost černou kávu, vermut a štamprlata kořalky. Proto strýc Pepin, než se vydal na každodenní túru za krásnými slečnami, loudal se podél sladovny k chlívkům, prohlížel si vrata kůlen, pak předstíral, že jej zajímají slepice, a když nikdo nešel, strýc jedl slepicím vařené brambory, když nebyly, tak snědl všechny slupky od brambor a posypával si je šrotem. A tak se stalo, že dnes dopoledne přiběhli bednáři, že strýc Pepin od rána nebyl k nalezení, a teď jej našli pod kavalcem, že asi umírá, nebo už umřel. A otec vzal ze skříňky zdobené červeným křížem lahvičku salmiaku a bledý kráčel do sladovny, doprovázen bednářskými, kteří byli vážní, taky bledí, tak nějak kráčeli vedle otce jako výčitka, kam až došlo nepřátelství mezi panem správcem a strýcem Pepinem, dělníkem na važhause, sladovníkem. A v chodbě sladovny se přidali i všichni slaďáci, a tak do šalandy přišli všichni ti, kteří mohli nechat práce. Přišel i pan podstarší, protože věděl, že otec bude v trapné situaci. Když otec poklekl a díval se pod kavalec, kde ležel strýc, sladovníci vzali kavalec za železné pelesti a odnesli tu postel doprostředka šalandy.

Pak uzavřeli kruh kolem otce, který se nakláněl nad ležícím Pepinem. Pod hlavou strýce ležely staré gumové holínky, ze kterých vyběhly myši. A strýc Pepin měl tvářičky načervenalé emailovými barvami, pod očima měl emailovými barvami udělané modré kruhy. Tak ležel jako manekýn, jako zbědovaná panenka, panák, se kterým si hrajou malé děti.

A kolem strýce byly naházené hadry, špinavé košile, dvě stará myší hnízda z rozcupovaného papíru a strýc Pepin byl oblečený v mokré šaty bez knoflíků, byl přepásaný provazem, z bot mu tekla voda, košili měl bez límce a byla tak špinavá, že těžko bylo uhodnout, jakou měla barvu, když byla čistá. A dělníci se vážně a plni zlosti dívali na ten rozdíl, otec měl krásné šedivé šaty a kravatu ve tvaru kapustového lupenu a kaučukový bílý límec s rožkami, a před ním ležel jeho bratr, jako by byl vyloven z řeky, ve které ležel celý měsíc, docela ohryzaný od raků a ryb. A všichni dělníci vychutnávali ten rozdíl, pan podstarší se usmíval, protože zas po dlouhé době viděl správce pivovaru v trapné situaci. A otec otevřel lahvičku se čpavkem, přiložil ji strýci pod nos.

Ale strýc dýchal ústy. Tak tatínek mu zacpal dlaní ústa. A když si strýc někólikrát (...)

(......)