Bohumil Hrabal

KRASOSMUTNĚNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JETEL RŮŽÁK

Pan děkan Spurný, když vykládal biblickou dějepravu, uměl tak tiše a něžně hovořit, že jsme ve třídě pokaždé měli dojem, že pan děkan není ani duchem ve třídě, ani v našem městečku, ale docela někde jinde, tam někde v zemi Kanaán, plavil se jezerem Genezaretským, nebo byl v Tarsu. A ze všech zázraků, které se tenkrát staly, nejpěknější byl příběh o svatém Pavlovi.

Dojímalo mne, že kdybych jel na kole a najednou by z nebe padl blesk a já spadl s kola, najednou by ze mne byl docela někdo jiný, jinačí člověk. Asi pan děkan rád hovořil o svatém Pavlovi, protože sám jedno odpoledne vezl ve svém autě baronku z Cypřišů, a když jel hlavní třídou a řadil rychlost, tak místo na šaltpáku sáhl baronce z Cypřišů na koleno a vjel do výkladní skříně pana Milana Hendrycha, který prodával zázračné košile, a tak až po přední sklo v košilích výkladní skříně se mu nic nestalo, ani paní baronce z Cypřišů. A já jsem věřil, že jen zázrakem vyvázl, protože všechny košile, které prodával pan Milan Hendrych, přinášely štěstí. Každý týden za výkladem a v Občanských listech zářila reklama… Při rvačce na Cikánce v Drahelicích byl cikánský handlíř bodnut nožem do srdce, ale že Lájoš Růžička měl na sobě košili od Milana Hendrycha, Palackého ulice, tak se mu nic nestalo. Každý týden jsem otevíral Občanské listy a tam byl další zázrak . .

. Pod zříceným lešením byl nalezen pomocný dělník Josef Bandru, ale že měl na sobě košili od Milana Hendrycha, Palackého ulice, tak se mu nic nestalo.

A tak každý týden další zázraky, přejet vlakem, při honu na koroptve zblízka střelen člověk, ale že na sobě měl košili od Milana Hendrycha, Palackého ulice, nic se nikdy nikomu nestalo. A tak i pan děkan asi měl při tom neštěstí, kdy vzal baronku z Cypřišů za koleno, měl na sobě košili od Milana Hendrycha, Palackého ulice, kam vjel se svým autem do výkladní skříně a nic se mu nestalo. A dvakrát týdně, když bylo náboženství, měl jsem na sobě košili od Milana Hendrycha a ostatní kluci taky, protože celé městečko nenakupovalo jinde košile, než právě v Palackého ulici. Pan děkan chodil mezi lavicemi a jeho tichý hlas vykládal, kráčel tiše a díval se nazpátek… A Ježíš vsedna na lodičku plavil se do země Kafarnaum… „a Zavázal rýpal nožem do lavice veliké srdce, a ostatní žáci naslouchali tichému hlasu, který se plavil s Ježíšem do země Kafarnaum, a najednou Zavázal hlavou udeřil do desky lavice, nosem udeřil o dřevo a tekla mu krev a zakřičel, všichni žáci se polekali, ale pan děkan dál kráčel tiše, Zavázal si utíral nos a Ježíš pravil učedníkům, čeho se lekáte, malověrní?

A tichý hlas pana děkana se nesl třídou, já jsem si hrál s broky ze stahovací lampy, pan děkan se díval oknem a najednou mi drapnul ruku, a vzal plnou hrst těch broků a kráčel dál, nikdo nic nezpozoroval, a pan děkan se plavil dál jezerem Genezaretským do země Kafarnaum. A když bylo největší ticho a hlas děkanův se vznášel nad vodami, najednou mne zabolela strašlivě dohola ostříhaná hlava, takové (...)

(......)