Bohumil Hrabal

KRASOSMUTNĚNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

SEXTÁNKA

Největší děti v našem městečku byli dospělí lidé, z těch dospělých ale byli občané, kteří hráli divadlo.

Skoro všichni k nám chodili do pivovaru, když byla zabijačka, když byl čas koroptví a zajíců a hlavně když byl čas hlavních zkoušek. Každé dva měsíce se radovala naše společnost z nové hry, kterou nejdřív několik večerů četli u nás v pokojích, pili pivo a mazali si chleby sádlem a předčítali to, co se bude hrát. A pak si zajeli do Prahy, jak tu hru hrají v Praze. A pak nastal ten nejkrásnější čas zkoušek. Matka jen dala pití kozám a nakrmila prasata, tak dávno před zkouškou si oblékla kostým, modrý kostým a vzala pod paži svoji úlohu a někdy pěšky, někdy na bicyklu vyjela do městečka. Ale to už nebyla moje maminka, ale ta ženská, která bude hrát v příštím představení. Když se hrála Periférie, tak maminka hovořila tak po pražsku a tak sprostě, že i tatínek se šel podívat do úlohy, jestli to tam je. Když ale hrála paní z Námoří, tak se zase docela vzdálila tak, že s tatínkem mluvila docela podrážděně, a když hrála Noru, tak nejdřív na otce byla laskavá, skoro mu dělala služku, ale potom, když Nora změnila se i ve hře, tak maminka otci hrozila rozvodem, hrozila, že jej opustí, a tatínek se uklidnil, až si přečetl v divadelní knížce, že to její úloha v posledním jednání, že to tak maminka nemyslí. Ale přesto se otec lekal, protože matka to hrála daleko líp než v životě, tak upřímně to říkala, že jej opustí a začne sama nový život. Otec byl rád, když matka hrála Desdemonu. Poslední jednání prožíval tatínek zrovna tak jako Othello a litoval, že tu hlavní úlohu nemůže hrát on. Tak aspoň to poslední jednání zkoušel s matkou a teď jsem viděl, že otec se tak vžil do úlohy, že všechny ty žárlivé scény říkal tak upřímně a s takovým požitkem, že jednou strhnul matku k zemi a hulákal na ni, v jedné ruce četl z knížky a druhou držel maminku tak, až ji bolela ruka a volala na otce, aby ji nechal, a řekla mu, že je surovec.

Ale tatínek se bránil, že to je napsáno a že to dělá podle divadelní knížky, přál si, aby mohl s matkou přezkoušet ještě konec, ale matka se podívala na hodinky, že musí jet na zkoušku do divadla, protože otec hrozil, že matku uškrtí tak, jak to je na konci Othella.

A tak maminka každý večer před zkouškou chodila v modrém kostýmku náměstím, pod paží srolovanou úlohu, lidé ji zdravili, zastavovali se, tvořily se kolem maminky hloučky a matka se usmívala a vykládala o tom, co se bude hrát a kdo v té hře bude hrát. A já jsem stál pod podloubím, za mnou byl otevřený krám pana Rehra, který kupoval kožky ze zajíců a kozlat a křečků a vůbec, ten zápach byl tak hrozný, že sem přišel jen ten, kdo musel. Ale ten pronikavý zápach nešel z krámu pana Rehra, ale zezadu, tam k řece, tam za barákem na náměstí pod podloubím, tam se svážely všechny kosti z jatek, tam se tyčila veliká hora kostí, přivážely se ještě s masem a flaksami, ale slunce a hlavně krysy ohlodaly všechno maso až na kost, že tam za tmy zářily ty tuny kostí (...)

(......)