Bohumil Hrabal

KRASOSMUTNĚNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ROZDĚLENÝ BYT

Doma jsme měli dvě kočky. Matka měla svého kocoura Celestýna, Celdu, otec svoji kočenku Militku. Celda, ten si mohl dovolit skoro všecko. Když spal na stole v kuchyni a zrovna byl čas k obědu, maminka prostřela v pokoji. Když spal na stole v pokoji a Militka na stole v kuchyni, tak jsme seděli na stoličkách a jídlo jsme měli v talířích na kolenou. Když ráno obě kočky se vrátily ze svých nočních cest docela promáčené rosou nebo zablácené od deště, tak rovnou vyskočily na vystlanou postel. Matka jim v tom nebránila, ale když přišel někdo na návštěvu a dal si klobouk na postel, matka vzala ten klobouk a pověsila jej na věšák. Když maminka šla večer do divadla na zkoušku, tak Celestýn ji doprovázel až na most, tam se schoval v křoví pod trafikou, a když se matka vracela, vyskočil a zase ji doprovázel nazpátek domů, do pivovaru. Otec zase měl svoji Militku, která za ním chodila i do kanceláře, dokonce i montovat Oriona. A když tatínek nikoho nepřemluvil, aby s ním montoval, tak vždycky Militka seděla na ponku, otec tak, jak rozmontovával motor, vyjmenovával a ukazoval Militce všechny součástky a kočka přivírala oči a potřásala v mozku obrazem tatínka, protože byla do něj zamilovaná. Celda měl otce taky rád, ale jen tak, že tatínek má rád maminku, do které se Celda zamiloval až po uši. A aby se otci zavděčil a ukázal mu, že v domě není nadarmo, tak každé ráno, když se otec probudil a díval se, jaké je venku počasí, pokaždé na okně byly vyrovnané Celdou nachytané myši, někdy i krysy. A otec je musel hákem od kamen dávat na lopatku a házet v zimě do rozpálených musgrávek číslo čtrnáct. V létě pak v kbelíku na uhlí je nosit až ke chlévům, vidlema nadzvednout hnůj a tam je pohřbít. Celda vážil čtyři a půl kilogramu.

Nejdřív jsem zvážil sebe, a potom jsem vzal Celdu do náručí a zvážil kocoura. Když Celestýn byl zamilovaný, tak nepřišel domů někdy i čtrnáct dní. Matka často vstávala, v noci otevírala okno, pak dveře a volala do noci.

Celestýne, Celdo!

A naslouchala, ale Celestýn se nevracel. Jednou se nevrátil, ač zamilovaný nebyl. Matka marně volala do noci, marně vstávala za úsvitu a z prahu volala a pak naslouchala, ale Celestýn nepřišel. A pak chodila ke sladovně a volala do sopouchů a větracích kanálů, až jednou se jí zdálo, že v jednom tom větráku je slyšet mňoukání. Musel jsem se celý vsoukat do toho otvoru nad humnami a volat Celestýna. A i já jsem uslyšel tenké mňoukání, spíš žalostný nářek. A otec vzal všechny klíče a otevírali jsme sklady ječmene a sladu, ale Celestýn nebyl. Až poslední dveře, které vedly na půdu, kde byla veliká nastírací káď, takový obrovský trychtýř, který na dně měl uzávěr a kterým se mokrý ječmen pouštěl rovnou na humna, tam ze dna bylo slyšet mňoukání a žbluňkání. A když otec posvítil, tam ve vodě ležel Celestýn, hladký plech a pětimetrová hloubka mu zabránila, aby se vyškrábal nahoru, dokud měl ještě síly. Otec přinesl žebřík a sestoupil dolů, a když se vrátil s Celdou, visel pak šťastné (...)

(......)