Bohumil Hrabal

KRASOSMUTNĚNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

MYŠ UKRADLA DÍTĚTI CUMEL

Pan podstarší býval kdysi v pivovaře sladovníkem a potom spilákem a teprve pak se stal podstarším. Psal do notesu dělníkům šichty a přesčasové hodiny, podával zprávu ve správě pivovaru o hospodaření s hodinami a měl z toho tak velikou radost, že každý už zdálky na jeho tváři viděl, jak sám si sebe váží, jak má ze sebe radost, kam až to dotáhl.

Hrozně byl rád, když některý dělník přišel do práce pozdě, mohl mu vynadat a udělat do notesu poznámku, dokonce mohl pohrozit, že na každé dělnické místo v pivovaře čeká venku s čepicí v ruce dalších dvacet nezaměstnaných.

Strýce Pepina neměl rád. Jednak že strýc tak řval a hlavně proto, že tím, že mohl vynadat strýci, nepřímo vynadal mému otci, správci pivovaru, kterému záviděl.

Když Pepin hulákal, tak pan podstarší, aby se zbavil jeho hlasu, tak dal strýce do prázdného kotle, kde strýc osvětlen žárovkou a obtočen kabelem vyklepával vodní kámen, sanytr. Tak vdutý do kotle strýc čtrnáct dní ležel nepřirozeně stočený a kladivem vyklepával kousek za kouskem, žlutý prach vířil, prach jemný jak kakao, ale strýc Pepin si zpíval, sehnutý, nebo vleže na zádech, jeho hlas se vznášel nad pivovarským komínem. A když přestal zpívat, tak každý dělník, když vešel do kotelny, naklonil se, podíval se do růžového prachu, ve kterém nebyl strýc Pepin ani vidět… A každý houkl do kotle, co jej napadlo.

Pepine, je to pravda, že jsi pásl na frontě kozy? A šel dál, protože to stačilo, aby strýc tloukl kladivem ze všech sil, až sanytr prskal a rozletoval se na strany jako email z roztříštěného emailového hrnce, a strýc křičel.

Copak, vy vole, na frontě můžó běhat sem a tam kozy? Vole, koza, jak slyší střelbu, tak zdrhne. A pak, copak když lítajó kulky a granáty, vy vole, copak rakouské voják se může zlobit s kozama?

A strojník otevřel větrací záklopky a závěry kotle a strýcův hlas vyletěl nad pivovar jak kmen obrovské smuteční vrby a pak po větvičkách padal a stékal, kapal k zemi, do oken kanceláří a na dvory a pan podstarší běžel, každý na něm viděl, jak se zlobí, jak v běhu otevírá notes a pak vbíhá do strojovny, pokleká a do světlého oblaku v prázdném kotli křičí.

Nemyslete si, Pepine, že když váš pan bratr je správcem pivovaru, že si můžete všecko dovolit! Já vás můžu na hodinu propustit. Píšu si poznámku!

A pan podstarší se rozhlížel po dělnících, ale všichni se dívali skrz něj, jako by byl průhledný, jako by nebyl. A strýc Pepin už v kotli zpíval árie z operety Já mám devět kanárů. Když skončila práce v kotli, tak zase pan podstarší poručil, aby Pepin čistil pivovarské kanály. A strýc pak stál na žebříku, který vedl do útrob kanálu, stál tam až po pás a usmíval se a salutoval jako velitel ponorky. A dělník stál u kanálu a spouštěl dolů kbelíky a strýc Pepin po kolena v bahně nakládal lopatkou kal a páchnoucí bláto, když byl kbelík plný, t zatahal za provaz, a kbelík stoupal vzhúru a pořád hrozil pádem jako Damoklův meč. Ale strýc Pepin se radoval z práce tím, že na ni (...)

(......)