Bohumil Hrabal

KRASOSMUTNĚNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KRASOSMUTNĚNÍ

Na podzim, každou sobotu a neděli se ozývaly rány loveckých pušek. A tak když jsem vběhl ze školy domů, oslepený zářijovým sluncem do tmavé chodby, svalil jsem se přes hromadu koroptví, někdy přes několik zajíců. Hostinští, kterým otec dělal daňová přiznání, přinášeli jako pozornost zvěřinu. Matka věšela zajíce pod trámy na půdě, koroptve do kůlny, všechno hlavama dolů. A když zajícům začala kapat z nosu krev a když z koroptví začali padat červi, tak teprve potom je matka stahovala, teprve potom je oškubávala. A všichni jsme se těšili, nejvíce naši hosté z městečka, na zvěřinové hody.

Nejdřív matka rovnala koroptve na veliký kastrol, a pekla je na špeku a divokém koření. Osm koroptví se vešlo na velikou pánev a večer celý deputátní byt voněl příjemnou vůní, dokonce i otec jedl pečené koroptve, a to bylo co říct.

A hosté, i když jsem každého znal, tak pro mne to byli hosté. Chválili u nás vždycky to, co se chválilo samo.

Pili dobré pivo, které nemohlo být než dobré, protože bylo rovnou ze sklepa, ale hlavně, že jedli a pili zadarmo.

Seděl jsem, jedl jsem zvolna, a když si některý host bral další koroptev, díval jsem se na tu koroptev, a každý host se zasmál, a smál se tím víc, čím víc já z toho byl smutný. Ale všechno zachraňovala matka, ta ráda jedla. Když rozřízla koroptev a vzala první sousto, tak najednou se zvedla a začala křičet, a vyběhla na dvůr a běhala dvorem a křičela do nebe, hosté se lekali, že spolkla kostičku, ale při třetí koroptvi, když zjistili, že to je maminčina mše za dobrou koroptev, smáli se, stáli u okna a v prstech drželi pečenou koroptev a hryzali a radovali se zrovna tak jako matka, která už zase seděla u stolu a hryzala maso a namáčela kousky koroptve do šťávy a olizovala se jako malé děcko. To všechno proto, že ráda jedla, ale hlavně že ráda hrála divadlo, nejen na ochotnické scéně městečka, ale i tak, v životě, dokonce bez divadla nemohla žít. A otec to věděl a pořád se trápil dovnitř, mlčel, tak jako já, ale nedalo se nic dělat, protože naše maminka to měla v krvi, a nakonec kdyby nebyla maminka taková, jaká byla, bylo by u nás velice smutno, protože tatínek si pořád četl U snědeného krámu a nikdo mu nevymluvil, že ten nešťastný krupař není on. Matka, když se napila piva, tak v jedné ruce držela sklenici a druhou rukou vzadu dávala si protiváhu, podobala se nějaké reklamě dobrého piva, ale to jí bylo málo. Když vypila půl půllitru, tak najednou vyskočila, položila sklenici a zase vyběhla na dvůr a křičela a volala do nebe, jak jí chutná to napití, a vběhla zase domů, posadila se za stůl a pěstma bušila do stolu tak dlouho, až dopila sklenici.

Někdy, když pršelo a matce chutnalo jídlo a pivo, tak se zase zvedla a dávala otci a mně takové herdy do zad, jako by nám zaskočila kůstka, někdy herdovala i hosty a všichni se smáli, až jim pivo nebo jídlo zaskočilo do koláčové dírky a pak musela matka mocnou herdou do zad tak dlouho hosty buchancovat, až jídlo vyskočilo z dávících se (...)

(......)