Victor Hugo
překlad: Zdeňka Pavlousková

BÍDNÍCI I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KNIHA DRUHÁ
Pád

(1)
Večer po celodenní chůzi

Počátkem měsíce října 1815, asi hodinu před západem slunce, vstoupil do městečka Digne muž, který cestoval pěšky. Ojedinělí obyvatelé, kteří byli v tu chvíli u okna nebo na prahu svých domů, poutníka znepokojeně pozorovali. Bylo těžko potkat pocestného v bídnějším stavu. Byl to muž střední postavy, ramenatý a mohutný, v plné síle. Mohlo mu být tak šestačtyřicet nebo osmačtyřicet let. Naražená čepice s koženým štítkem skrývala část zpoceného, vousem zarostlého obličeje, ožehlého sluncem a ošlehaného větrem. Košile z hrubého žlutého plátna, sepjatá u krku stříbrnou kotvičkou, odhalovala zarostlá prsa; měl kravatu na uzel, staré ošoupané kalhoty z modrého cvilinku, do běla vydřené na jednom koleně a děravé na druhém, vetchou rozedranou šedivou halenu, záplatovanou na jednom lokti zeleným suknem přistehnutým hrubou nití; na zádech nesl zbrusu nový nacpaný a notně utažený vojenský batoh, v ruce silnou sukovici; bosé nohy měl v okovaných botách.

Pot, horko, dlouhá chůze a prach činily tento zbídačelý zjev ještě odpudivějším.

Měl krátce přistřižené, a přesto ježaté vlasy; to proto, že povyrostly a už dávno neviděly nůžky.

Nikdo ho neznal; byl to zřejmě jen pocestný. Odkud přicházel? Z jihu. Pravděpodobně od mořského pobřeží. Neboť vcházel do Digne touž ulicí, která před sedmi měsíci viděla císaře Napoleona, když se ubíral z Cannes do Paříže.

Ten muž šel jistě celý den. Vypadal velmi unaveně. Ženy ze starého předměstí na dolním konci města si všimly, že se zastavil pod stromy bulváru Gassendi a pil z kašny na konci promenády. Jistě měl ohromnou žízeň, protože děti, které za ním šly, viděly, jak se o dvě stě kroků dál znovu zastavil a pil z kašny na tržišti.

Na rohu ulice Poichevert se obrátil doleva a zamířil k radnici. Vstoupil dovnitř a za čtvrt hodiny zase vyšel. Na kamenné lavici u vrat seděl četník, právě na místě, kde vystoupil 4. března generál Drouot, aby přečetl zděšeným dignským obyvatelům proklamaci z Juanského zálivu. Muž smekl čepici a pokorně četníka pozdravil.

Četník na pozdrav nepoděkoval, chvíli si ho pozorně prohlížel a pak vešel do radnice.

Tehdy byla v Digne pěkná hospoda s vývěsným štítem U kříže. Hospodský, Jacquin Labarre, byl muž v městě vážený, protože byl příbuzným Labarra z Grenoblů, který tam měl hospodu U tří delfínů a kdysi sloužil v Napoleonově tělesné stráži. Po císařově vylodění kolovalo o hospodě U tří delfínů plno řečí.

Říkalo se, že tam často v přestrojení za formana jezdíval generál Bertrand a že dával vojákům řád Čestné legie a měšťanům zlaťáky. Pravda je, že císař při svém vstupu do Grenoblu odmítl pohostinství na prefektuře; poděkoval starostovi a řekl:

„Jdu k statečnému muži, kterého znám,“ a šel k Třem delfínům. Tato sláva starého Labarra od Tří delfínů se odrážela na pětadvacet mil odtud až na Labarra U kříže. Ve městě o něm říkali: To je bratranec toho z Grenoblu.

Příchozí muž zamířil k hospodě, nejlepší v celém kraji. Vstoupil (...)

(......)