Victor Hugo
překlad: Alena Hartmanová

VELIKÝ JARGAL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXX

Musilo přijít nové drama, aby mě vytrhlo ze zmatku, který ve mně vzbudila tato podivná scéna: a vskutku komedii, kterou právě Biasu a obi sehráli svým ustrnulým houfům, vystřídala tragédie.

Biasu opět usedl na mahagonový stolec, obi se posadil po jeho pravici, Rigaud po levici na plyšové čtverce připravené na stranách trůnu. Obi zkřížil ruce na prsou a zdál se pohroužen do hlubokého rozjímání, Biasu a Rigaud žvýkali tabák, jakýsi pobočník se přišel zeptat, zdali si polní maršálek přeje, aby započala přehlídka, když tu se protlačily ke vchodu do jeskyně se zuřivým pokřikem tři rozdivočené tlapy černochů. Každá skupina polapila jednoho zajatce a teď je vedli k Biasuovi, ani ne tak aby zvěděli, mají-li jim dát milost, jako proto, aby zjistili, jakou smrtí mají nešťastníci sejít. Jejich zlověstný ryk byl až příliš výmluvný.

„Muerte! Muerte! Death! Death! Smrt! Smrt!“ Mávnutím ruky je polní maršálek umlčel a poručil, aby zajatci byli uvedeni do jeskyně. Dva z těch tří jsem s překvapením poznal: byli to generál C…, onen dobrodinec, který na památné poradě u guvernéra navrhoval, aby se kolem města zřídil kordón z useknutých černošských hlav, a hned nabídl k tomu účelu svých pět set nevzbouřených otroků. Druhý byl plantážník pochybného původu, který s takovou okázalostí dával najevo svou nenávist vůči mulatům, mezi něž ho bílí počítali. Třetí patřil zřejmě do vrstvy takzvaných malých bělochů; měl na sobě koženou zástěru a rukávy od košile měl vyhrnuté nad lokty. Všichni tři se pokoušeli ukrýt v horách a padli při tom do zajetí. Jako první byl vyslýchán řemeslník.

„Kdo jsi?“ zeptal se Biasu.

„Jsem Jacques Belin, tesařský mistr při jezuitském špitále v Capu.“

Překvapení smíšené s hanbou se zračilo v očích (...)

(......)