Victor Hugo
překlad: Alena Hartmanová

VELIKÝ JARGAL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XLV

Konečně jsem s hlubokým povzdechem podal jednu ruku Big Jargalovi a druhou Marii, která úzkostlivě pozorovala, jak zlověstné mračno zachmuřilo mé rysy.

„Big Jargale,“ vypravil jsem ze sebe s přemáháním, „svěřuji do tvé ochrany jedinou bytost na světě, kterou miluji víc než tebe: Marii. Jděte do tábora sami, já s vámi jít nemohu.“

„Panebože,“ zvolala Marie zděšeně, „další neštěstí?“

Big Jargal se zachvěl. V očích se mu zračilo bolestné překvapení.

„Co to říkáš, bratře?“

Chtěl jsem Marii, hroutící se při pouhém pomyšlení na neštěstí, které její příliš předvídavá něha tušila, skrýt skutečnost a ušetřit ji srdcervoucího loučení, proto jsem se naklonil k Big Jargalovi a pošeptal jsem mu: „Jsem zajatcem. Přísahal jsem Biasuovi, že se vrátím opět do jeho moci dvě hodiny před koncem dne. Slíbil jsem, že zemřu.“ Vyskočil zuřivě. Jeho hlas hřměl.

„Ten bídák! Proto chtěl s tebou mluvit o samotě. Chtěl ti vyrvat ten slib. Měl jsem vědět, že tomu ničemovi nelze důvěřovat. Proč jsem jen nepředvídal podobnou zradu? Je to přece mulat, ne černoch.“

„Co se děje? Jaká zrada? Jaký slib?“ lekala se Marie. „Kdo je ten Biasu?“

„Mlč, mlč,“ prosil jsem Big Jargala. „Ať se Marie nevyděsí.“

„Dobře,“ řekl chmurně. „Ale jak jsi mohl k něčemu takovému přivolit? Proč jsi mu to sliboval?“

„Myslil jsem, že jsi nevděčník a Marie že je pro mne ztracena. Co mi záleželo na životě?“

„Ústní slib tě přece nezavazuje.“

„Dal jsem mu čestné slovo.“

Zdálo se, že se marně snaží pochopit smysl mých slov.

„Čestné slovo? Co je to? Pili jste spolu z jedné číše? Zlomili jste společně prsten nebo větev javoru s červenými květy?“

„Ne.“

„Tak co to říkáš? Co tě zavazuje?“

„Moje čest,“ odvětil jsem.

„Nevím, co to znamená. Nic tě nepoutá k Biasuovi. Pojď s námi.“

„Nemohu, bratře. Dal jsem slib.“

„Ne, nic jsi neslíbil,“ vykřikl rozzlobeně. „Sestro, připojte se ke mně, zabraňte svému choti, aby nás opustil. Chce se vrátit do tábora černochů, odkud jsem ho právě (...)

(......)