Jerome Klapka Jerome

TŘI MUŽI VE ČLUNU (O PSU NEMLUVĚ)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XI

Jak jednou Jiří zcela výjimečně časně vstal - Jiří, Harris a Montmorency neradi vidí studenou vodu - Jeromovo hrdinství a odhodlání - Jiří a jeho košile: příběh plný mravního naučení - Harris jako kuchař - Historická vzpomínka, zvlášť určená pro školní potřebu.

Druhého dne jsem se probudil v šest a zjistil jsem, že také Jiří je už vzhůru. Oba jsme se obrátili na druhý bok a pokusili se znovu usnout, ale nešlo to. Kdyby zde byl nějaký zvláštní důvod, proč bychom neměli znova usnout, ale museli vstát a ihned se obléknout, byli bychom usnuli, ještě když jsme se dívali na hodinky, a byli bychom spali do deseti. Poněvadž tu však nebyl nejmenší důvod, proč bychom měli vstát dříve než za nějaké dvě hodiny, a vstávat v tuto hodinu byl úplný nesmysl, bylo jen ve shodě s přirozeným zákonem poťouchlosti věci, všeobecně platným, že jsme oba byli přesvědčeni, že kdybychom zůstali ležet ještě pět minut, byla by to naše smrt.

Jiří prohlásil, že něco podobného - ba ještě horšího - se mu přihodilo asi před osmnácti měsíci, když bydlel sám v domě jisté paní Gippingsové. Jednou večer se mu pokazily hodinky a zastavily se na čtvrt na devět. Hned na to nepřišel, protože z nějakého důvodu je zapomněl natáhnout, když šel spát (zjev u něho neobvyklý), a pověsil si je nad hlavu, aniž se na ně podíval.

Bylo to v zimě, blížil se nejkratší den a k tomu už týden byla mlha, proto když se probudil a bylo stále ještě tma, podle ničeho nemohl zjistit, kolik je hodin. Natáhl ruku a sundal se zdi hodinky. Bylo čtvrt na devět.

"Pánbůh s námi a zlé pryč!" zvolal Jiří, "a já mám být v devět hodin v City. Proč mě někdo nevzbudil? Ach, to bude ostuda!" Praštil hodinkami, vyskočil z postele, natočil si studenou vodu, umyl se, oblékl se, oholil se ve studené vodě, protože neměl kdy čekat na horkou, a běžel se podívat znova na hodinky.

Bud začaly jít, protože jimi praštil o postel, nebo tu byl jiný důvod, Jiří neví jaký, rozhodně však od čtvrt na devět začaly jít a teď ukazovaly za dvacet minut devět.

Jiří je popadl a seběhl dolů. V obývacím pokoji bylo tma a ticho. Nebylo zatopeno, snídaně nikde. Jiří si řekl, že za tohle by se měla paní Gippingsová stydět, a umínil si, že až se večer vrátí, poví jí, co si o ní myslí. Potom na sebe hodil zimník, na hlavu si narazil klobouk, popadl deštník a zamířil k domovním dveřím. Bylo ještě zamčeno. Jiří proklínal paní Gippingsovou, nazval ji v duchu línou starou babou, podivil se, že lidé nedovedou vstát včas, jak se sluší a patří, odemkl dveře a vyběhl ven.

Utíkal, jak dovedl nejrychleji, čtvrt míle, a když uběhl tuto vzdálenost, napadlo ho, jak je podivné a neobvyklé, že je tak málo lidí na ulici a že nejsou otevřeny obchody. Bylo jistě velmi tmavé a mlhavé ráno, ale přece jenom mu připadalo zvláštní zastavit kvůli tomu všechnu práci. On musí jít do práce, proč tedy ostatní lidé zůstali v posteli jen proto, že je tma a mlha?

Konečně došel do Holbornu. Ani jedna roleta nebyla vytažena, ani jeden omnibus se (...)

(......)