Alois Jirásek

BRATRSTVO I - BITVA U LUČENCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXI

Po těch pračatech uctil Pobera Chujavu a Kozolupa vínem. Sám pil také, málo však mluvil. Jako výr hleděl, posupně, a nic pak pány bratry nezdržoval, když se měli k odchodu. Ani jich nevyprovodil. Ze stanu nevyšel skoro po celý den. Zlobil se a také stud ho tu držel. Nechtěl se s nikým setkat. Nedočkavě očekával své jízdné a již také v hlavě strojil, jak by Bodorovskou přivítal, kdyby ji přivedli.

Přecházel, usedal nevěda, pojednou zase vstal, plachtu poodhrnul, vyhlížel, oči jako krahuj táborem otáčel. Kolem samý ruch a hluk, šum, směsice hlasů a zvuků. Dým se valil z ohňů hořících pod kotly, jež visely po dvou, po třech vedle sebe na dřevci, zapuštěném napříč do dvou kolů vidlatých; tu dým, tam oblaka prachu, na volnějších místech, kde se cvičili v šermu a v sečbě, Detvanci a jiní s oštěpy proti zkušeným starým bratříkům pěším i na koních. Vzduch horkého dne k západu se chýlícího byl těžký, plný puchu, z kolomaze, smolníků a z hnoje i z odpadků zabitých ovcí a poraženého skotu za vozy na palčivém slunci.

Hemžením u ohňů a před baráky a stany vodili koně do vody, k řece nebo k polní kovárně nebo od ní. Od severní strany, od Báňské Bystřice, přiharcoval posel, za ním druhý od Sašova a oba zajeli branou na prostranství města a zmizeli v hradu.

V tu chvíli vrátili se Poberovi ti, které vyslal na jih. Pořídili zrovna tolik jako ti, kteří stíhali na půlnoci i západu. Po paní ani vidu, ani slechu.

Po slunce západu vrátili se ti, které poslal na východ k Slatině a za ni. Nezvěstovali nic jiného, nežli že dojeli vystěhovalců z Chrudimska, ti že viděli v noci několik jezdců, asi šest nebo sedm, ale samé muže; o paní nevěděli nic.

Poberu ta zpráva mátla. Vyptával se, vyslýchal. Ten houfec mu byl podezřelý. Snad provázel Bodorovskou? Ale kdož by jí takový opatřil? Muž jistě ne.

Vzpomněl, že mluvila s Dubánkem a s Talafúsem. Ten zrána odjel. Než jak by se byli srozuměli! Dal si osedlat a zajel do města k Dubánkovi z Čivic. Ten se mu vysmál, když Pobera nadhodil, že by snad Talafús –

„A nech už ženských!“ dodal máchnuv rukou. „Kdož by se jimi trudil. Jsou jiné věci. Poslové přijeli, dva za sebou, něco se děje.“

Pobera, mrzutě odešed, zastavil se v hospodě. Zastal tam všechny trenčínské zemany až na Kozice Janka, jejž si dal pan Jiskra zavolat. Také Kozolup i Švehla seděli s nimi u pohárů. Všichni se zasmáli a Švehla ukázal plně své bílé zuby s mezerou, když Pobera i tu přímo pověděl, jaké má podezření. Nepochodil. Pohněván vrátil se v soumrak do ležení, kdež u jeho stanu čekal na něj Vaško s očima sklopenýma, se svislými kníry, zpocený, uondaný, zasmušilý. Nepochodil, ač pátral daleko v dolině k Dúbravici, ač slídil jako pes.

Pobera se rozkatil, nadával mu i jízdným, cože s nimi, Vaško že je hlupák starý, že byl slepý. Starý bratřík stál mlčky, ani nemrkl a přijímal zkroušeně ten příval hany, v duchu přikyvuje, že pravda, cože byl tak slepý tam ve bráně.

V tu chvíli vrátil se Janko Kozic mezi pány bratry s novinou, že (...)

(......)