Alois Jirásek

F
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

X
O TĚŽKÝCH DNECH. TÉŽ O PŘI PANÍ HANOLDOVÉ. KAPITOLA ROZMANITÁ

Chmurné dni podzimní a prosincové byly doktoru Heldovi chmurnější starostmi, jež přinášely. Strašlivé následky státního úpadku neminuly ani místa milosrdenství, útočiště chudých nemocných. Nouze vešla do kláštera milosrdných už v létě a nejprve mezi mnichy. Již tou dobou nenajedli se dosyta a bosi chodili fráteři, nebo v roztrhaných střevících. Převor nemohl jim pomoci, poněvadž musil pamatovat na nemocné, aby neměli žádné újmy, a primárius nemocnice mu pomáhal. Held pečoval především o to, aby zásoby nejnutnějších léků nevyschly až na dno. Opatřoval je sám, kupoval je za své peníze i na dluh, na svůj účet.

Když uhodily sychravé listopadové dni, pronikal chlad všude, chodbami, do mnišských cel i do sálů nemocných. Topit nebylo čím a koupi ti palivo nebylo zač. Mniši mohli se alespoň jak tak zahřát chůzí, pracemi, nemocní však pod přikrývkami nehrubě teplými třásli se zimou. Převor Fortunát lomil rukama, vzdychal, co si počne, co si počnou, vzdychal a sháněl pomoc, dříví, peníze; než nadarmo.

Doktor Held chodil teď se zachmuřenou myslí k Milosrdným. Denně se staral, co zas uslyší. Už sám vstup býval těžký. U klášterní lortny, na balvanu pod oknem klášterní lékárny stáli, seděli čekající ubožáci, muži, ženské v chatrném obleku, v hadrech, chladem bledí, prozelenalí ve tváři, skrčeni, choulící se, zjevy hladu a bídy, hroznější na pohled v smutném tom zákoutí mezi starými, sešlými domy a domky špinavých dvorků a pavlačí, v kalném přísvitu sychravých nebo mrazivých jiter, kdy střechy zbělely jíním.

Prosili o almužnu, prosili, aby byli přijati do špitálu, že stůňou, že jim je zle, že v klášteře již byli, ale tam že jich nepřijali, aby se tedy on nad nimi smiloval. Bylo tak; v klášteře je odmítli, poněvadž jich nemohli přijmout, když nemohli opatřit ani těch, kteří u nich leželi. Zamítnutí ještě v doktora doufali, že jeho slovem dostanou se pod střechu a ujdou hladu. Čekali na něj, tlačili se k němu, prosili, slzavě prosili a mnohý z nich také již s urputností zoufalé bídy.

Held jen stěží se jim ubránil a prodral se jejich tísní do fortny. Nikomu z nich nemohl pomoci, všecky musil oslyšet, odbýt. A z bídy vstoupil do bídy, z chmurné ulice, z vlhké dlažby do místností sice suchých, ale studených, z nichž všude čišel chlad a nedostatek.

Za takového jitra počátkem prosince čekal na něj převor už na chodbě za fortnou. Jak Held vstoupil, chytl jej za paže.

„Je konec, doktore, amen. Za peníze, které jste přinesl od hraběnky Bubnové, koupil jsem dříví, ale to dnes dojde, ačkoliv jsme jím šetřili jako šafránem. Teď nevím kudy kam. Na darech se nic nesešlo a nesejde, nikdo nic nedá. Bratří už nedostávají večeře, a nemocní - však víte.“

„A co ouřady, co gubernium -“ vpadl Held ostře.

„Žádost jsem podal, kdypak už, ale nic nejde. Beztoho nechali petici ležet.“

„Tak necháme špitálu, jaká pomoc!“ Doktor Held se zapálil zlostí. „Když se o nic nestarají, tak bych jim (...)

(......)