Alois Jirásek

F
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIII
ŠTĚDROVEČERNÍ EPIZODA

Čím více se blížil Štědrý den, tím ohnivěji blouznil mistr Prax o kapru na černo i smaženém, o rybí polévce a celerovém salátu a nadhazoval, zůstane-li pan Věk na Štědrý večer doma, nebo je-li snad už někam pozván. Václav, jenž se lekal, že by mistr sám jej snad poctil pozváním a že by je asi musil dobře zaplatit jako tenkráte ty brambory na loupačku, zalhal, že má již smluveno s několika krajany, že budou společně večeřet; chtěl býti sám, když nemohl domů mezi své.

I na Štědrý den musil do Poštovské ulice, do kanceláře. Ten den ubíral se tam zvláště nerad a dosud nikdy tak netoužil po nějaké hodině, aby mu ji doktor Held znenadání oznámil, nebo aby sám nějakou našel. Shánělť se po kondici po celý čas, co chodil do kanceláře. Chtěl se z něho dostati, neboť na písařské židli bylo mu čím dále tím nevolněji.

Ještě žádného dopoledne neohlédl se tak často po hodinách na stěně jako toho Štědrého dne; nikdy se nemohl dočkati, až malá ručička dojde na XII. Tentokráte se mu skoro ani nehýbala. Vše mu bylo protivno. Starý Kubecius ještě nikdy tak často a tak zuřivě nešňupal a nesmrkal, zdálo se Václavovi, jako toho dopoledne; také nevyspalý pan Vogel ještě nikdy tak strašlivě nežíval a principál nikdy tak často nevystrčil z kabinetu hlavu, tu protivnou hlavu velkého nosu a vlasů šourem přes lysinu hnaných, kteráž vodovýma, modrýma očima vždycky tak zpytavě vyhlídla. Václava si nadto dvakrát zavolal, aby mu sladce vytkl, že včera málo opsal a ještě ne dost pěkně, will ich sagen, a podruhé, aby mu dal novou práci, s tou že musí být dopoledne hotov, aby si dal záležet, to že mladý člověk musí, will ich sagen, zvláště v tento zlý čas.

Doktor Lískovec nešel dnes nikam a starý Kubecius zmizel v registratuře jen na okamžik, takže Václav nemohl hlavu nad arch pochýlenou takřka ani pozvednouti. A tak chvilky milého zapomenutí, kteréž mu dával pohled z okna, na ruch Karlova mostu, na řeku, za ni, na Hrad a Petřín se Strahovem, byly jen kratičké. Dnes to vše bylo v bělosti padlého sněhu zvláště vábivé, překrásné, i ráno v studené záři zimního slunce i pak v příjemném ztlumení světla za tiché chumelice.

Naposledy vyhlédl, když bila dvanáctá, když vstával ze židle. Vtom vstoupil doktor Lískovec ze svého kabinetu.

„So, so, meine Herren,“ mnul si ruce a mluvil velmi sladce, „tak tedy zítra nic, frei, a na sv. Štěpána jen dopoledne, so, so, und Sie auch, Herr Věk, und will ich sagen: wünsche glückliche Weihnachten, šťastné a veselé svátky, so, so, will ich sagen -“

Rozmrzelý, až vzteklý, že i na sv. Štěpána musí do kanceláře, vyrazil Václav na ulici.

Domů přišel rozmrzen; vrazil zrovna do výkladu, kterýž měl mistr Prax v kuchyni nad malým škopkem s vodou a s rybou, rybičkou, s kaprem, kapříkem. Vykládal, to že tenhle kapr vlastně není kapr, nýbrž mřenka mrňavá, ale v Dunaji že plavou kapři, to že jsou, to že viděl ve Vídni, tenkrát ještě šil „na komisu“, to že byly porce z takového zvířete, ale tady porce z (...)

(......)