Alois Jirásek

F
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XII
MLADÝ VĚK DÁ SE MEZI „ČESKÉ HERECKÉ MILOVNÍKY“ TÉŽ O MISTRU PRAXOVI A JEHO SOUSEDKÁCH

Mistr Prax si dával s prací načas a chytal se kdekteré záminky, aby mohl odložit dílo, sestoupit z pódia a zapálit si svou dlouhou dýmku sádrové hlavičky. Nebylo-li možná, rozkašlala-li se „Aninka“ nebo chytala-li prudčeji dech, stavěl se alespoň ke kamnům, poněvadž prý nemohl na pódiu vydržet pro „cukluft“, ten že jej od okna vypudil.

Když tak stával u kamen, ruce nazad, míval výklady ironické i vážné o tom, co je „cukluft“, jaké má následky, že tomu ani doktoři nerozumějí. Z čehož obyčejně na jídlo přecházel, co k obědu, co on rád, třebaže tyto úvahy v ten čas kruté drahoty byly většinou jen fantazie a pia desideria. Také míval rozjímání o veřejných kuchyních pro nejchudší, při farách v ten adventní čas zřízených, jmenovitě o rumfordské polévce, kterou tam vařili, to že je dobrota, síla, když se vaří jaksepatří, das heisst, jakou on jedl ve Vídni, kvis, to že byla, arcibiskupu že takové nedají, ale to že muší ta polívka mít hodně masa, samé kusy masa, to že pak je v ní síla.

O dříví také vykládal, poněvadž je teď do Prahy vozili, jak to nejvyšší purkrabí hrabě Kolovrat zavedl, tisíce sáhů, jaké je, tělné i vrchové, že sice je lacinější, pravda, ale že by mohlo být ještě levnější, kdyby v tom nebylo praktik a partyk všelijakých.

Alespoň jednou týdně vypravil se na Dobytčí trh, kdež stály povozy s dřívím; nic nechtěl koupit, ale šel, že se muší podívat, spadlo-li na ceně. Ale to jen aby se dostal z domu, aby se mohl mimořádně zastavit u Charouzů.

Také mladý Věk musil vyslýchat tyto výklady, obyčejně podvečer, když přišel domů a když na chvíli zasedl si ve velké světnici, kdež bylo tepleji nežli v jeho pokojíku; zvláště často slýchal o rumfordské polívce, kterýmiž výklady a nadšeným líčením té živné polévky plné kusů masa mistr Prax, sám sebe opojuje, dráždil svého posluchače, jenž večeříval obyčejně jenom kousek suchého chleba.

Někdy, aby si mohl pohodlněji a déle zakouřit, navštívil mistr Prax Václava v jeho pokojíku; přicházel v bačkorách, ale s ulízanou hlavou a licousky pečlivě hleděnými a tu obyčejně, za soumraku, kdy venku vítr pohvizdoval, vodil Václava po Vídni. Nejvíce Vídní z předloňska, to jest r. 1809, kdy musil Prax „na komis“, jak říkával, tj. na komisní šití. Přes šest set sehnaných krejčovských tovaryšů musilo tenkrát šít pro armádu. Ale pojednou se všecko rozběhlo, rozprášilo, když se rozkřiklo, že Francouzové táhnou na Vídeň.

O tom Prax vypravoval a nejvíc a nejživěji, bez úsměšku a ironie o tom, jak Napoleon ostal v Šenbruně, jak jeho armáda začala pálit do Vídně; naši že se chtěli bránit, ale najednou že bylo všemu konec, protože zapomněli na „plodr“, ten Francouzové pěkně v noci obsadili, a proto museli naši z Vídně pryč, pryč - To že byl zmatek, bože, tu noc, když z Vídně císařské vojsko táhlo pryč, když Francouzové do města pálili celou noc, byla jasná, měsíc krásně svítil, v máji měsíci krásná noc, a do (...)

(......)