Alois Jirásek

F
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XV
DECLAMATORIA, JAKOŽ I VARIA

Dlouho slavili a hned se už také těšili na nové „provození“, jež, jak se v tom rozjaření snesli, mělo být dříve, nežli předtím mínili: hned za týden.

Václav i v tom nadšeném bouření nezapomněl na doktora Srnku. Doktora Helda v divadle zahlédl, po Srnkovi se však nadarmo ohlížel i tu na Rychtě, kdež jej čekal najisto. Snad nemohl přijít, nebo snad schválně se vyhýbá. Cestou domů, bylo už pozdě v noci, vzpomněl zase na paní Lorencovou a na její neteř. V oknech měly tmu, toho si povšiml; ale víc pak už na ně nemyslil. Ozářené divadlo plné lidí pořád viděl, jeviště, výjevy z Frydolína. A ve snách pak nanovo.

Ráno zaspal, a proto samým spěchem do protivné advokátní kanceláře, kdež, jak tušil, bude zívající pan Vogel špičatě se dotazovat po českém divadle, nemohl s kvartýrskými promluvit. Proto teprve až odpoledne se doslechl, že ani paní sousedka ani panna Jetty nebyly v divadle. Divil se, žasl, když kvartýrská vypravovala, co bylo, jak musila do sousedství kvůli panně Jetty, co s ní měly, a v duchu přisvědčil, když mistr Prax nadhodil, že to je takové divné, že v tom něco je, a snad dokonce ten tyátr, kvis.

Václav neprozradil, co věděl od panny Jetty, že se jí teta o divadle ani nezmínila a neřekla jí, aby šla také. Chtěl nejprve s Jetty samou promluvit. Toho dne jí nezahlédl, nevyšla ani na krok. Také paní Lorencová nestavila se navečer u Praxových jak obyčejně. Dopoledne u nich byla, jak z hovoru kvartýrské vyrozuměl; stěžovala si také, jak Jetty po včerejšku není ještě jak náleží dobře, že prý sedí nebo chodí jako bez ducha, že ji ani knížka netěší.

Jetty vyšla až samý večer, vlastně jen pootevřela dvéře u kuchyně a vyhlížela na pavlač, na okno Václavova pokojíku. Bylo temné; že nesvítí, že není doma, hádala. S Praxovými jistě nesedí, když teta tam není, když ho nevylákala do jejich společnosti. Dnes tam nešla. Proč nešla? Nedá jí svědomí nebo se bojí, že již pozorují, proč, za kým tam chodí. A co on - Co - To byla mučivá otázka, která se ozvala nanovo, toho dne již pokolikáté. Byl by takový - Hned si to vymlouvala a na pomoc si vyvolávala zjevení v noci vánoční, kdy třpytem svých slzí jej zahlédla, svého Werthera.

Náhle zachmuřila čelo a rychle zavřevši uskočila; z pokoje se ozval tetin hlas, jménem ji starostně volající. Byl jí teď protivný jako tetina starostlivost.

Václav nebyl doma. Hned jak nastal večer, odešel. Nemohl se již dočkat, aby zas už byl u „vlastenského“ stolu, aby si mohl o včerejšku popovídat a uslyšet ještě nové, zevrubné zprávy o památném večeru, ještě na to ono se zeptat a hovořit, hovořit, vzpomínat. U samé Staré rychty potkal doktora Srnku. Šel už z hospody, od svého osamělého stolu.

„Tak brzo, pane doktor?“

Srnka na to dost nerudně, že musí, že má nějakou cestu. „Včera o českém provozování nebyli v divadle?“

„Ne, nebyl; na, ich gratuliere, ich gratuliere,“ dodal nějak nucené. „Čekali jsme jich najisto, když -“

„No chtěl jsem, chtěl,“ vpadl Srnka, „ale já (...)

(......)