Alois Jirásek

F
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXII
FINÁLE

V první polovici října r. 1815 za kalného odpoledne po dešti doktor Held, vycházeje ze svého bytu na Spálené ulici, setkal se s rytířem Jeníkem z Bratříc, jenž ze svého bytu v téže ulici ubíral se směrem k Perštýnu.

„Kam, milý doktore, kam, Rusům naproti?“ Jeník myslil ruské vojsko, vracející se z Francie.

„Ne, pane barone, dnes ještě tu nebudou. Snad zítra, ale jistě pozejtří přitáhnou, jak mám zprávu. Čekám je s dychtivostí -“

„Aj, s dychtivostí?“

„To jest jednoho z nich, synovce, bratrova syna. Psal mně, těším se na něj. Poprvé ho uvidím; jsem žádostiv, uvidím-li v něm bratra, jak býval zamlada.“

„Ach ano, to věřím, to bude zvláštní shledání. A jak pan bratr: píše?“ Jeník zvěděl u Slívku, jak dostal doktor Held zprávu od bratra; uslyšel o tom brzy poté, jak došel list Ignáce Helda.

„Píše, píše. Teď si píšeme, doháníme zmařená léta. Jenže to psaní není nejveselejší. Bratr churaví.“

„Vy byste ho vyléčil.“

„Tady snad, ale tam mu není zdrávo. Chudák, stýská si. Psal jsem mu, aby se vrátil, aby přijel, že se o něj postarám -“

„A nechce snad?“

„I chtěl by, ale teď se nemůže vydat na tak dalekou cestu. Obávám se, že to snad nebude vůbec možná.“ Doktor se zasmušil a mávl dlaní. „Tím víc se těším na jeho syna,“ dodal živěji.

„Jistě přivedete pana poručíka k Slívkům. Těšil bych se, a všichni -“

„Ó zajisté, zdrží-li se Valerián nějaký den v Praze. Kam se ubíráte, pane barone?“

„Jdu ke Krtičkovi - pohovořit si. Doma jsem se zlobil.“

„Doma? Co by u vás doma -Jdu také tím směrem, pane barone.“ Zamířili k Perštýnu.

„Ten hoch - Mám také rodinu,“ řekl Jeník s úsměškem. „Vzal jsem si na starost chlapce po svém komorníkovi.“

„Ach, po Burianovi -“

„Klukovi teď zemřela matka, nemá nikoho. Je tu sice děd a bába, ale ti jsou na venkově; a také čím by pomohli? Dříve jsem se mu staral o šatstvo, teď abych se staral o všecko. Ale tatík byl věrná duše, poctivec.“

„Co hoch -“

„I není zlý a není hloupý. Ale latina mu nechutná. Je na gymnasiu -“

„Tak ho dají na řemeslo, když se nechce učit.“

„Už na to myslím. Ale hochovi, myslím, ani řemeslo nevoní. Pořád o vojně mluví, že se dá na vojnu.“

„Tak!“ Held se zasmál. „Kolik mu je let?“

„Na čtrnáctý mu jde. Když nebude jinak - Rok ještě počkám. Ne-půjde-li to, ať si jde.“

„A vezmou ho v tom věku?“

„Vezmou. Hoch je urostlý, silný.“

Zabočili do Jilské ulice; když docházeli k domu U bílé svíčky, jenž byl rady Krtičky, všiml si doktor Held výrostka, jenž jda proti nim pojednou se zastavil. Byl to mladý Jean Butteau, jenž za poslední dvě léta urostl, takže vypadal jako osmnáctiletý, ač mu nebylo ani plných patnáct. Včera dnes ráno přiběhl do bytu Heldova poprosit, aby pan doktor byl té lásky a navštívil jeho babičku, že tuze stůně. Nyní se k němu ubíral potřetí. Zahlédnuv jej, čekal, až se rozloučí s rytířem Jeníkem.

„Co je?“ zvolal na něj doktor.

Hoch pověděl. Held maně přidal do kroku.

Cestou zvěděl, jak se ptal, i hovorností mladého Butteaua, (...)

(......)