Franz Kafka

PROCES
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola pátá

Mrskač

Když K. jednoho z příštích večerů procházel chodbou, která oddělovala jeho kancelář od hlavního schodiště - šel tentokrát skoro poslední domů, jen ve výpravně pracovali ještě dva sluhové ve světelném políčku jediné žárovky -, uslyšel jakési povzdychání za dveřmi, za nimiž bývala, jak se vždy dohadoval, aniž ji kdy viděl, vždy jen komora na staré haraburdí. Zastavil se udiven a ještě jednou pozorně poslouchal, aby zjistil, zda se nemýlí - na chvilku všechno utichlo, potom však se znova ozvaly vzdechy. - Zprvu si chtěl dojít pro jednoho ze sluhů, vždyť mohlo být, že by potřeboval svědka, potom však ho popadla tak nezkrotná zvědavost, že trhnutím otevřel dveře. Byla to, jak se správně domníval, komora na haraburdí. Nepoužitelné staré tiskopisy, překocené prázdné hliněné láhve na inkoust ležely za prahem. V komoře samé stáli však tři muži, hrbili se v nízké místnosti. Svíčka přilepená na polici jim dávala světlo. "Co tu tropíte?" ptal se K. hlasem, který přeskakoval rozechvěním, ale nikoli hlasitě. Jeden z mužů, který zjevně ovládal ostatní a nejdřív na sebe upoutal pohled, vězel v jakýchsi tmavých kožených šatech, jež ponechávaly krk až hluboko na prsa a celé paže obnaženy. Muž neodpověděl. Ale oba ostatní zvolali: "Pane! Máme dostat výprask, protože sis na nás stěžoval u vyšetřujícího soudce." A teď teprv poznal K., že to jsou opravdu hlídači František a Vilda, a že třetí má v ruce metlu, aby je bičoval. "Nu," řekl K. a civěl na ně, "nestěžoval jsem si, pověděl jsem jen, jak se to zběhlo v mém bytě. A bezvadně jste se zajisté nechovali." "Pane," řekl Vilda, zatím co se František za jeho zády chtěl skrýt před třetím mužem, "kdybyste věděl, jak špatně jsme placeni, soudil byste o nás líp. Živím rodinu, a tady František se chtěl oženit, člověk hledí něco trhnout, jak se dá, pouhou prací to nejde, ani nejnamáhavější ne. Vaše jemné prádlo mě svedlo, rozumí se, že je hlídačům zakázáno, aby si tak počínali, nebylo to v pořádku, ale taková je už zvyklost, že prádlo připadne hlídačům, vždy se to tak dělalo, věřte mi; vždyť je to taky rozumné, copak takové věci znamenají pro člověka, kterému se přihodí takové neštěstí, že ho zatknou? Ovšem, když se pak o tom veřejně zmíní, přijde trest." "Co tu říkáte, to jsem nevěděl, také jsem nikterak nežádal, abyste byli potrestáni, mně šlo o zásadu." "Františku," obrátil se Vilda k druhému hlídači, "neříkal jsem ti, že ten pán nežádal, abychom byli potrestáni? Teď slyšíš, že ani nevěděl, že nás trest nemine." "Nenech na sebe působit takovými řečmi," řekl třetí K-ovi, "trest je stejně spravedlivý, jako se mu nelze vyhnout." "Neposlouchej ho," řekl Vilda a přerušil se jen, aby vztrhl k ústům ruku, na kterou dostal ránu metlou, "trestají nás jen proto, že jsi nás udal. Jinak by se nám nebylo nic stalo, i kdyby se byli dověděli, co jsme udělali. Je to nějaká spravedlivost? My dva, ale zvlášť já, jsme se jakožto hlídači velmi osvědčili po dlouhou dobu - sum musíš přiznat, že jsme s (...)

(......)