Franz Kafka

PROCES
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola šestá

Strýček
Lenka

Jednou odpoledne - bylo právě před uzávěrkou pošty a K. byl velmi zaměstnán - vtlačil se do pokoje mezi dvěma sluhy, kteří přinášeli spisy, K-ův strýček Karel, malý statkář z venkova. Když ho spatřil, ulekl se K. méně, než se už před delší dobou lekal představy, že strýček přijede. Že strýček přijede, bylo pro K-a nezvratnou jistotou už asi měsíc. Už tehdy se mu zdálo, že ho vidí, jak trochu sehnut, se smáčknutým panamským kloboukem v levé ruce, už z dálky k němu vztahuje pravici a podává mu ji s bezohledným pospěchem přes psací stůl, při čemž převrhne všechno, co mu bude v cestě. Strýček měl vždy naspěch, neboť ho pronásledovala neblahá myšlenka, že za svého vždy jen jednodenního pobytu v hlavním městě musí vyřídit všechno, co si předsevzal, a že mu kromě toho nesmí ujít ani žádná náhodou se naskytující rozmluva nebo obchod anebo zábava. Přitom musil mu být K., jenž mu byl jakožto svému bývalému poručníku obzvlášť zavázán, nápomocen ve steré věci a mimo to ho musil u sebe mít na noc. Říkal mu "strašidlo z venkova".

Ihned po uvítání - posadit se do křesla, k čemuž ho K. vybídl, na to neměl čas - požádal K-a o krátkou důvěrnou rozmluvu mezi čtyřma očima. "Musí to být," řekl, pracně polykaje sliny, "musí to být, abych se uklidnil." K. poslal ihned sluhy z pokoje a přikázal jim, aby nikoho nevpouštěli. "Co jsem to slyšel, Josefe?" zvolal strýček, když byli sami, posadil se na stůl, a nacpal pod sebe, nedívaje se na ně, všeliké papíry, aby se mu lépe sedělo. K. mlčel, věděl, co teď přijde, ale jak teď byl náhle vypřažen z namáhavé práce, oddal se nejdřív příjemné ochablosti a díval se oknem na protější stranu ulice, z níž bylo s jeho židle vidět jen malý třírohý výkrojek, kus prázdné domovní zdi mezi dvěma obchodními výkladci. "Ty se díváš z okna!" zvolal strýček s pozdviženými pažemi, "pro pánaboha, Josefe, odpověz mi přece! Je to pravda, což o může být pravda?" "Milý strýčku," řekl K. a vytrhl se ze své roztržitosti, "vždyť ani nevím, co na mně chceš." "Josefe," řekl strýc varovně, "vždycky jsi mluvil pravdu, pokud se pamatuji. Mám si tvá poslední slova vykládat jako zlé znamení?" "Však tuším, kam míříš," řekl K. poslušně, "slyšel jsi asi o mém procesu." "Tak jest," odpověděl strýček a pomalu pokývl, "slyšel jsem o tvém procesu." "Od kohopak?" zeptal se K. "Psala mi to Erna," řekl strýček, "není s tebou v žádném sty ku, bohužel se o ni mnoho nestaráš, ale ona se to přece jen dověděla. Dnes jsem od ní dostal psaní, a rozumí se, že jsem se ihned rozjel k tobě. ze žádného jiného důvodu, ale řekl bych, že to je dostatečný důvod. Mohu ti z jejího psaní přečíst místo, které se tě týká." Vyňal psaní z náprsní tobolky. "Tady to máš. Erna píše: ,Josefa jsem už dlouho neviděla, minulý týden jsem zas jednou byla v bance, ale Josef byl tak zaměstnán, že mě k němu nepustili; čekala jsem skoro hodinu, ale potom jsem musila domů, protože jsem měla hodinu klavíru. Byla bych s ním ráda mluvila, snad se najde (...)

(......)