Franz Kafka

ZÁMEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Jedenáctá kapitola

CELÝ PROKŘEHLÝ dorazil domů, všude bylo tma, svíčky v lucernách dohořely, veden pomocníky, kteří se tu již vyznali, dotápal do jedné z tříd. "První chvályhodná věc, kterou jste vykonali," řekl připomínaje si Klammův dopis; v polospánku křikla z jednoho kouta Frída: "Nechte K. spát! Nerušte ho!" Tolik zaměstnával K. její myšlenky, i když ji už zmohla ospalost a nevydržela na něj čekat. Rozsvítili; nemohli ovšem dostatečně vytáhnout knot, neboť v lampě bylo velmi málo petroleje. Mladá domácnost měla ještě všelijaké nedostatky. Bylo sice zatopeno, ale veliká místnost, jíž se používalo také k tělocviku - tělocvičné nářadí stálo kolem dokola a viselo od stropu -, spotřebovala už všechnu zásobu dřeva, také v ní předtím bylo příjemné teplo, jak K. ujišťovali, bohužel však zase úplně vychladla. V kůlně byla sice velká zásoba dřeva, jenže kůlna byla zavřená a klíč měl učitel, který povolil brát dříví jen na topení ve vyučovací době. Dalo by se to snést, kdyby tu byly postele, kam by si člověk zalezl, Ale nebylo tu nic než jeden jediný slamník, sice čistě povlečený Frídiným vlněným šátkem, to se muselo uznat, ale peřiny žádné, jen dvě hrubé, tuhé pokrývky, které nehřály. A i po tom ubohém slamníku se pomocníci žádostivě dívali, ovšem bez nejmenší naděje, že by si na něj kdy směli lehnout. S obavami se dívala Frída na K. ; že dovede útulně zařídit i tu nejubožejší místnost, dokázala v hospodě U mostu, ale tady, úplně beze všech prostředků, se už víc nedalo dělat. "Jedinou naší pokojovou výzdobou je tělocvičné nářadí," řekla s námahou a v slzách se usmívajíc. Pokud však jde o největší nedostatky, nevyhovující lože a topení, ujišťovala, že už nazítří se tomu odpomůže, a prosila K., aby měl zatím strpení. Ani jediné slovo, ani jediný náznak, grimasa neukazovaly, že by cítila ke K. sebemenší hořkost, ačkoli ji přece, to si musel přiznat, vytrhl jak z Panského hostince, tak nyní z hospody U mostu. Proto se snažil dát najevo, že mu všechno připadá snesitelné, což mu nepřišlo ani tak zatěžko, neboť v myšlenkách putoval s Barnabášem a slovo od slova si opakoval vzkaz, avšak ne tak, jak jej sdělil Barnabášovi, nýbrž tak, jak si myslel, že zazní před Klammem. Avšak kromě toho se také ovšem upřímně těšil na kávu, kterou mu Frída vařila na lihovém vařiči, a opíraje se o chladnoucí kamna, sledoval její čilé, zkušené pohyby, když prostírala na katedře nezbytný bílý ubrus, na něj postavila květovaný šálek, vedle chleba a slaninu, a dokonce krabičku sardinek. Už bylo vše hotovo, ona sama také ještě nevečeřela, čekala na K. Dvě židle tu byly, na ně usedli ke stolu K. a Frída, pomocníci si jim sedli k nohám na stupínek, ale ani chvilku nedali pokoj, i při jídle rušili. Ačkoli dostali ode všeho až dost a dávno ještě nebyli hotovi, zvedali se každou chvíli, aby zjistili, je-li toho na stole ještě hodně a mohou-li ještě něco očekávat. K. se o ně nestaral, teprve Frídin smích ho na ně upozornil. Lichotivě položil na stole svou ruku na její a (...)

(......)