Franz Kafka

ZÁMEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Devatenáctá kapitola

BYL BY PRAVDĚPODOBNĚ minul stejně lhostejně Erlangerův pokoj, kdyby byl Erlanger nestál v otevřených dveřích a nepokynul mu. Jediné krátké pokynutí ukazovákem. Erlanger byl již zcela přichystán k odchodu, měl na sobě černý kožešinový plášť s přiléhavým, upnutým límcem. Sluha mu zrovna podával rukavice a v ruce držel ještě kožešinovou čepici. "Měl jste přijít už dávno," řekl Erlanger. K. se chtěl omlouvat. Erlanger naznačil unaveným přimhouřením očí, že o to nestojí. "Jde o toto," řekl. "Ve výčepu sloužila dříve jistá Frída; znám ji jen podle jména, ji samu neznám, nestarám se o ni. Tato Frída nosívala někdy pivo Klammovi, teď je tam, zdá se, jiné děvče. Ta změna je tedy přirozeně bezvýznamná, patrně pro každého a pro Klamma docela určitě. Čím větší je však nějaká práce, a Klammova práce je samozřejmě největší, tím méně sil zbývá na obranu proti vnějšímu světu, proto může pak kdejaká bezvýznamná změna bezvýznamné věci povážlivě rušit. Sebemenší změna na psacím stole, odstranění skvrny, která tam byla od nepaměti, to všechno může rušit a stejně tak nová číšnice. Nuže, i když toto všechno každého druhého při kterékoli práci ovšem ruší, Klamma to neruší; o tom nemůže být ani řeč. Přesto je naší povinností pečovat o Klammovo pohodlí tak, že odstraňujeme i ta vyrušení, která pro něho vyrušením nejsou - a jeho pravděpodobně nevyruší vůbec nic -, připadají-li nám jen jako možná vyrušení. Neodstraňujeme ta rušení kvůli němu, kvůli jeho práci, nýbrž kvůli sobě, pro své svědomí a klid. Proto se teď musí ta Frída ihned zase vrátit do výčepu, možná že bude rušit právě tím, že se vrátí; nuže, pak ji tedy zase pošleme pryč, prozatím se však musí vrátit. Vy s ní žijete, jak jsem slyšel, zařiďte tedy okamžitě, aby se vrátila. Na osobní city se přitom nelze ohlížet, to je přece samozřejmé, proto naprosto nehodlám vést o té věci nějaké dlouhé řeči. Dělám už mnohem víc, než je zapotřebí, když podotýkám, že osvědčíte-li se v této maličkosti, může vám to být příležitostně ku prospěchu! To je vše, co vám chci říci." Pokývl K. na rozloučenou, nasadil si kožešinovou čepici, kterou mu sluha podal, a následován sluhou, odcházel chodbou, rychle, ale s lehkým kulháním.

Někdy se tu vydávají rozkazy, které je velmi snadno vyplnit, avšak ta snadnost K. netěšila. Nejen proto, že se ten rozkaz týkal Frídy a byl sice míněn jako rozkaz, ale K. zněl jako výsměch, nýbrž především proto, že z něho na K. zírala zbytečnost veškerého jeho snažení. Mimo něj šly všechny ty rozkazy, nepříznivé i příznivé, a i ty příznivé měly koneckonců nepříznivé jádro, v každém případě však šly mimo něj a on stál příliš hluboko a nemohl do nich zasáhnout nebo je dokonce umlčet, aby byl slyšen jeho hlas. Jestliže Erlanger odmítavě mávne rukou, co chceš dělat; a když nemávne odmítavě rukou, co mu můžeš říci? K. si byl sice vědom, že únava mu dnes uškodila víc než všechna nepřízeň poměrů, ale jak je možné, že on, který měl za to, že se může spolehnout na své tělo, a bez (...)

(......)