Franz Kafka
překlad: Vladimír Kafka

POPIS JEDNOHO ZÁPASU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výzkumy jednoho psa

1922

JAK SE MŮJ ŽIVOT změnil a jak se přece jen zas v podstatě nezměnil! Když se teď ohlížím nazpět a vyvolávám si v paměti doby, kdy jsem ještě žil uprostřed psího národa, podílel se na všech jeho starostech, pes mezi psy, přece jen zjišťuji, dívám-li se pozorněji, že tu odjakživa něco nesouhlasilo, že tu byla jakási nepatrná trhlina, lehká tíseň mě přepadala uprostřed těch nejdůstojnějších lidových slavností, ba někdy dokonce i v důvěrném kroužku, a ne jen někdy, nýbrž velmi často, pouhý pohled na některého z mých milých spolupsů, pouhý pohled, jaksi nově viděný, ve mně vzbouzel rozpaky, hrůzu, bezmoc, ba zoufalství. Snažil jsem se dodat si tak trochu mysli, přátelé, jimž jsem se svěřil, mi pomáhali, nastaly zase klidnější doby - doby, jimž sice nechyběla podobná překvapení, avšak byla teď přijímána s větším klidem, s větším klidem byla zapojována do života, možná přinášela smutek a únavu, avšak vcelku neměnila nic na tom, že jsem zůstával sice snad trochu chladným, zdrženlivým, bázlivým, vypočítavým, ale koneckonců přece jen řádným psem. Jak bych také mohl bez těchto odpočinkových přestávek dosáhnout stáří, jemuž se teď těším, jak bych se mohl dopracovat toho klidu, s nímž hledím na hrůzy svého mládí a s nímž snáším hrůzy stáří, jak bych dokázal vyvodit důsledky ze svého, to přiznávám, nešťastného, či opatrněji řečeno ne příliš šťastného založení a žít takřka v plném souladu s ním? V ústraní, osaměle, zaměstnán pouze svými beznadějnými, pro mne však nepostradatelnými malými výzkumy - tak žiji, avšak přitom jsem zdálky neztratil přehled o svém národě, často se ke mně dostávají zprávy a i já tu a tam dám o sobě vědět. Ostatní se ke mně chovají s úctou, nechápou můj způsob života, avšak nezazlívají mi ho, a dokonce ani mladí psi, které tu a tam vídám v dálce přeběhnout - nová generace, na jejíž dětství si sotva matně vzpomínám -, mi neodepřou uctivý pozdrav.

Je totiž třeba mít na paměti, že přes všechny své podivnůstky, které jsou nabíledni, jsem se ani zdaleka úplně nezvrhl. Ono je to vůbec, když o tom tak uvažuji - a k tomu mám dost času, chuti i schopností -, s tím psím národem podivně zařízeno. Kromě nás psů žijí tu kolem všelijaká stvoření, ubohé, nepatrné, němé, jen na jisté výkřiky odkázané bytosti, mnozí z nás psů je studují, dali jim jména, snaží se jim pomáhat, vychovávat je, zušlechťovat a podobně. Mně jsou lhostejné, pokud se mne třeba nepokoušejí vyrušovat, pletu si je, neberu je na vědomí. Jedna věc je však příliš nápadná, než aby mi mohla uniknout: jak málo totiž, ve srovnání s námi psy, k sobě drží, jak cize a němě a s jakousi nevraživostí kolem sebe chodí, jak jen ten nejsprostší zájem je navenek dovede poněkud spojit a jak dokonce i z tohoto zájmu pochází leckdy ještě zášť a rozepře. Kdežto my psi! Lze snad říci, že my všichni žijeme takřka v jedné jediné kupě, všichni, jakkoli se jinak lišíme nespočetnými a hluboko sahajícími odlišnostmi, jež vznikly v průběhu času. Všichni v jedné (...)

(......)