Franz Kafka
překlad: Vladimír Kafka

POPIS JEDNOHO ZÁPASU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Manželé

1922

VŠEOBECNÁ. SITUACE v obchodě je tak špatná, že když si někdy vyšetřím v kanceláři čas, sám vezmu tašku se vzorky a jdu osobně navštívit zákazníky. Mezi jinými jsem si dávno už umiňoval, že jednou zajdu k N-ovi, s nímž jsem kdysi býval v trvalém obchodním styku, který však v posledním roce z důvodů mně neznámých takřka ustal. Takové poruchy nemusí mít ani žádné zvláštní důvody; v dnešních labilních poměrech tu často rozhoduje nicotnost, nálada, a právě tak nicotnost, jediné slovo, může zase všechno dát do pořádku. Je však poněkud obtížné dostat se k N-ovi; je to starý člověk, poslední dobou silně churaví, a i když doposud obchodní záležitosti drží v rukou, sotva se sám dostane do obchodu; kdo s ním chce mluvit, musí za ním do bytu a takovou obchodní pochůzku člověk rád odkládá.

Včera večer po šesté hodině jsem se však přece jen vydal na cestu; nebyla už ovšem doba návštěv, avšak věc bylo třeba posuzovat nikoli společensky, nýbrž obchodnicky. Měl jsem štěstí. N. byl doma; právě se vrátil se svou ženou z procházky, jak mi řekli v předpokoji, a teď je prý v pokoji u svého syna, kterému není dobře a leží v posteli. Byl jsem vyzván, abych tam také vešel; váhal jsem nejdříve, potom ale převážila touha mít tu protivnou návštěvu co nejrychleji za sebou, a já tak jak jsem byl, v plášti, klobouku a se vzorkovnicí v ruce, jsem se dal vést jedním temným pokojem do jiného, který byl matně osvětlený a kde byla pohromadě malá společnost.

Snad instinktivně padl můj první pohled na jednoho obchodního agenta, kterého jsem až příliš dobře znal a který je částečně mým konkurentem. Tak se sem tedy vetřel ještě přede mnou. Seděl si pohodlně až u postele nemocného, jako by byl lékařem; seděl tu velkomožně ve svém krásném rozepjatém načechraném plášti; jeho drzost je nepřekonatelná; něco podobného si asi myslel nemocný, který tu ležel s tvářemi trochu zčervenalými horečkou a chvílemi se po něm podíval. Není ostatně už mladý ten syn, muž mého věku s krátkým, nemocí trochu zpustlým plnovousem. Starý N., veliký ramenatý muž, ale plíživým neduhem k mému údivu řádně pohublý, shrbený a znejistělý, tu pořád ještě stál tak, jak přišel, v kožichu, a mumlal něco synovi. Jeho žena, drobná a křehká, ale náramně živá, i když jen ve vztahu k němu - nás ostatní sotva vnímala -, mu svlékala kožich, což vzhledem k rozdílné velikosti obou působilo jisté potíže, avšak posléze se to přece jen podařilo. Ostatně hlavní potíž byla možná v tom, že N. byl velice netrpělivý a že se neklidně tápajícíma rukama ustavičně dožadoval lenošky, kterou mu pak jeho žena, když byl kožich svlečen, honem přistrčila. Ona sama vzala kožich, pod nímž se takřka ztrácela, a odnesla ho ven.

Teď se mi konečně zdálo, že nadešla má chvíle, anebo spíš nenadešla a taky tu asi nikdy nenadejde; jestliže jsem se vůbec chtěl o něco pokusit, muselo se to stát hned, neboť, jak jsem cítil, podmínky pro nějaký obchodní rozhovor se mohly už jen čím dál více zhoršovat; jenže usadit se (...)

(......)